Už to tady smrdí

Den dvacátý

Dopoledne jsem se konečně dostala na internet. Ovšem jen na vybrané stránky, něco prostě babičce nefungovalo. (Jako třeba blogspot, že.) Napsala jsem komentář k večernímu filmu, zaregistrovala se na Flickr a potom stahovala HiJackThis, Killbox a OTMoveIt, protože na tom počítači pořád naskakovaly chybový hlášení o nakažených souborech a nehodlaly přestat. Nicméně se mi nepodařilo s tím hnout, neměla jsem moc času psát na Viry.cz a tak.

V poledne jsme s babičkou uvařily úžasnou omáčku s masem a houskovým knedlíkem, učila mě ji a pak mě hrozně chválila, jak jsem to skvěle dochutila kořením. 8) Jako fakt se to povedlo, lepší jídlo jsem dlouho neměla. (Už to tady smrdí, co?) No snad si ten recept budu aspoň chvíli pamatovat.

Odpoledne jsem jela metrem na Vltavskou na céčku, kde jsem měla sraz s Luckou (kterou vlastně vůbec nikdo neznáte). Podívala jsem se tak do útrob dalšího kostela - tentokrát sv. Antonína na Praze 7. A potom jsme si šly sednout do čajky a nevylezly snad další čtyři hodiny a v jednom kuse jen kecaly a kecaly. Vážně bylo pořád o čem mluvit. A bylo to super. Donesli mi teda jinej čaj, než jsem si původně objednala, ale nevadí. Dal se pít, tak co. :))

Večer jsme se měly s babičkou dívat na další film, ale nějak k tomu ani nedošlo. :DD Jedla jsem tvaroh s čokoládovou Karlou a vykládala jí i dědovi o tom, jak mě kdysi obtěžoval Joza a spol., a jak se mi začalo říkat "Lolitka". Děda se ve zvláštních souvislostech ptal na naší třídu a babička začala vyprávět svoje nekonečný příběhy ze života. :DD Nejhorší na tom je, že jsem se dozvěděla, kolik věcí (a jakejch!) jsem vlastně po ženský linii podědila... :D (A bylo to tak šílený, že jsem usnula až ve 4 ráno...)