Průvodce Novým Zélandem

Den šestadvacátý

Tak jsme brzy ráno vyrazili do Trauče pro pas. Všechno proběhlo v pohodě a já se rozhodla prozatím opravdu důvěřovat cestě na Zéland, takže jsem (silně znepokojená, aby nedošlo k pochybám nad mojí zodpovědností :DD) zavolala paní Toholový, že rezervaci ruším. Pak jsem dvakrát prošla Kanzelsberger a konečně (KONEČNĚ!!!) jsem si vybrala knížky za ty poukázky, co je suším doma už od března... A tak mi teď na stole leží průvodce Novým Zélandem. :DDD Ale taky to Irsko, kdybych toho prvního nikdy nevyužila... :D

Vlastně na včerejšku bylo zajímavý hlavně to dopoledne, pak už jsem skoro celý odpoledne prospala (jo! a Verča mi dovezla ten rotoped, hehe... :))) a večer jsme koukali na Mechanický pomeranč. S Tomem jsem si psala (teda no, já to byla jen chvíli... ^^) přes icq a říkal, že letenky jsou volný nejdřív od 19. 8., což je docela pozdě. Dokonce se teď přemýšlí jet až za rok, ale já bych chtěla vyrazit letos tak jako tak... Protože už se mi vlastně nikam jinam nechce, letenky do Irska jsou taky volný až na konci srpna, kdy se to nehodí. No a psala jsem si odpoledne na icq i s Píďanem, takže už s Péťou napůl vědí, že kdyby dopadla tahle předaleká cesta, nemohli bysme s nima na tu Lužnici. A mámě jsem skoro lhala do telefonu, lol... :D Kdyby to vyjít fakt mělo, musela bych mluvit dřív s tátou.