Jako ten chlápek z Trocnova

Den třináctý

Tak jsem se po tom blogařském dluhu dohrabala až k dnešku. Dneska jsem se opět budila na Kvíčale. Opět bez korzetu. Tentokrát bez poznamenání nočními můrami, zato s poznamenáním nočními komáry. Fakt. Stalo se mi to teprve podruhý v životě, a to to ještě teď není tak příšerný jako to bylo tenkrát v Janovicích. Abyste chápali, pobodal mě ten komár tak šikovně, že mi napuchlo levé oční víčko. Takže vypadám jako retard. :DD Ale pořád vidím skoro normálně, to je hlavní. Když se mi stalo to samé kdysi, přes půl dne jsem byla jako ten chlápek z Trocnova. (= Jan Žižka, pozn. red.) :DD Tak teď jen čekám, až to trošku splaskne, ale nevim nevim.

Tentokrát jsem už chtěla brzy vstávat, kolem osmý. Že jako pojedu k Lucce do Havlovic. Jenže ona mi včera večer psala, že nemůže, že to musíme nechat na jindy. :( A to je vlastně důvod, proč zase sedím u blogu a něco sem jakože píšu. Chtěla jsem jít dokonce domů hned, jak se probudím, ale když jsem si přichystala a sbalila všechny věci, tak se rozpršelo. Tak trochu znamení... ^^

Zítra se chystám na oslavu k sestřence, po těch problémech, co trochu nastávaly s jejími dárky, jsem na to vážně zvědavá. A doufám, že brzy skončíme. Sestřenka by mohla jít ven za Honzou a my jet domů. Co tam sami. A taky se mi nechce moc do toho Trauče řídit, protože pojede i táta, a ten má vždycky tisíc připomínek. :/ A hlavně chci sestřence k patnáctinám
připít šampáněm, nejen nějakým nealkem. A chci tam pít celkově. Jsem holt notor, ne motor (= řidič, pozn. red.). Hehe. :)))