Jméno Urquhart

Den osmadvacátý

Pátek byl zase netradiční v něčem jiným. Ráno jsem vyrazila s Ivou na nákup, pro potraviny, do papíráku, původně i do Arniky (ale nečekaně měli opět zavříno). A protáhly jsme to skoro až do odpoledne, do Penny, do železářství, k Ivě domů. A tak jsme si pokecaly líp a dýl, než za celý prázdniny dohromady.

A večer se pro mě stavila zase, daly jsme si kafe a šly na pouť. No, moje poznámky v mobilu tentokrát hovoří jasně - a jedině o Jerrym. U divadla mi totiž začal vyprávět, jak čet' v poslední době dva romány (a že ho romány vlastně baví nejvíc ze všech knížek, že cestopisy mají taky něco do sebe, ale prostě romány u něho vedou...) a v obou se objevilo jméno Urquhart. Jednou jako křestní, jednou jako příjmení. A že ta druhá knížka byla Letiště. A celý to od něho znělo tak sofistikovaně, až jsem si říkala, že jsem nečekala, že to je tak vzdělanej člověk. :D No načež jsem se na něco ještě zeptala a po jeho odpovědi jsem trochu ztratila iluze, protože vyplynulo, že ty dva romány jsou nakonec asi jediný dvě knížky, co vůbec čet... :DD A pak jsme s Dančou Jerrymu vyprávěly, že můžem jet na Novej Zéland a ze srandy mu řekly něco jako "víš, kde to je, ne?" A on začal, že je to vpravo dole od Jižní Ameriky. Po našem nesouhlasu to trochu pozměnil: "...tak u Kypru mezi Itálií a Amerikou" a nakonec si začal kreslit ve vzduchu mapu, na který ukazoval "Rudej průplav vedle Švédska". LOL.

Z atrakcí jsme byli akorát na řetízáku, vlastně proto, že jsem to slíbila Pétě - stejně tak jako to, že si s ní dám cukrovou vatu. A taky že dala. Modrou. Z náměstí jsme se po půlnoci přesunuli na Dlouhý, ale moc nás to tam nebralo, a tak jsme se vrátili domů. A chudák Jirka musel Jerryho ubytovat u sebe na zahradě, protože ten by nebyl sám schopnej až do Radče dojít... :D