Tajemství loňského léta

Den jednadvacátý

Cílem dne bylo překonat vzdálenost cca 150 km a dostat se z Prahy zpět domů. Na Kátinu radu jsem už podruhý cestovala s programem In-Junior Českých drah, takže jsem platila jen 105 Kč. Na nádraží jsem si ještě koupila svačinu - kapsu plněnou nugátem a Kofolu. Celkově, co těm Pražákům fakt závidim, je velký výběr ze sítí pekařství. Už ve středu jsme s Aduš skvěle pořídily v jednom podobným stánku. Dala jsem si takovej zvláštní dalamánek nebo jak se tomu řiká :D, prostě bylo to malý a plněný - měli ohromnej výběr příchutí. Já si dala jeden s višňovou a jeden sýrovej.

Ve vlaku se mi stala neuvěřitelná věc. (Nepočítám to, že jsem po pouhých 4 hodinách spánku usnula dřív, než stihla proběhnout kontrola jízdenek, takže mě průvodčí musela budit.) Ale naproti na sedadle seděla holka přibližně mýho věku, měla krásnej baťoh a četla si časopis. :DD Začala jsem tak nějak přemýšlet nad tím, jaká náhoda by byla, kdybych z tolika vagónů a míst k sezení chytila někde blízko sebe někoho známýho. Přemýšlela jsem nad lidmi z Prahy, který znám, a kteří by mohli cestovat mým směrem. Napadla mě Marťule, potom její ségra, která se k nám chystala prý už dlouho, ale já ji nikdy neviděla. Říkám si, že je to snad jen 1% šance, aby jela do Úpice zrovna dneska, zrovna v 10 z Masaryčky, zrovna v mým vagóně. A tak jsem přemýšlet zase přestala a znovu usnula. Kolem Starkoče jsem si všimla, že ta holka z protějšího sedadla je trošku nervózní a vždycky kouká po názvech stanic. Bylo patrný, že je tu poprvý. Najednou mě čím dál víc napadalo, že to snad ta Marty ségra fakt bude, obzvlášť když se potom chystala ke dveřím ve stejnou chvíli jako já - v Malejch. Přemlouvala jsem sebe samu, že je to blbost, ale přesto jsem na nástupišti pozorovala lidi, jestli tam skutečně není někdo, kdo by na ni čekal. Ale ona se ztratila, šla na druhou stranu, tak jsem se vzdala. Čekám na autobus do Úpice, když někdo naproti sroluje okýnko u auta a zavolá na mě, jestli nechci hodit domů. Byl to Sam. A mně to bylo v okamžiku jasný. Vystoupila Marta a já jí přišla naproti: "Nečekáte tu náhodou na ségru?" A ona: "Jo, tamhle už běží." A tak jsem se začala smát, s Kájou nás představili a jeli jsme všichni v jednom autě. Pochválila jsem jí ten baťoh a ona mně mikinu. Prý byla zvědavá, jestli mě ta průvodčí bude fakt budit, až bude chtít vidět jízdenku.

Večer jsme byli všichni (a i Karolína) u Mattyho na domácí párty a byla to úplná pohoda. Relativně. Víc se toho asi nedozvíte, protože se mi nechce to psát (spíš asi ani nemůžu). Plusový body má můj a Lucčin výlet na Dlouhý, kde nás zastavili nějaký kluci v autě a ptali se nás, jestli jsme tam na akci, a když jsme odpověděly, že sice jo, ale na domácí, trochu je to vykolejilo. :D A taky jsem jí řekla jedno tajemství loňského léta, který jsem od tý doby vlastně neřekla nikdy nikomu. Další kladný body má potom ještě "tajný výlet" s Peťulí, pod zástěrkou čůrání na schody... ^^ Tak zas někdy.