Ve Svatoňovicích mi s taškou pomohl asi padesátiletý chlápek. Choval se jako gentleman, tak proč ne. Zajímalo ho, odkud jsem a kam jedu. Tak jsem si trochu vymýšlela. "Tak to máte blízko na nákupy, když bydlíte přímo v tom domě vedle Tomana..." Hehe. Zahlídnul můj řidičák a vyptával se, jaký máme auto. A jestli prý řídím často. Stále ještě se to dalo, starší lidé mají málo vnějších podnětů, rádi se baví s cizími, ok. Jen jsem dočítala Márqueze a trochu mě rušil. Nejhorší scéna ale přišla teprve, když mi řekl, ať si klidně posunu nohy dál, že mi udělá místo. Odpověděla jsem, že je to v pohodě, že nechci. A on mě chytnul za stehna a posunul nohy dopředu. Extrémně nechutné. :-! A nebyla jsem vlastně sama, koho obtěžoval, cestou do Hradce stihnul nutit i hodně korpulentní vedoucí jakéhosi tábora, aby si sedla vedle něho. Fuj.
Jak jsem se už zmínila, v úterý ve vlaku do Prahy jsem teda dočetla Márqueze a dost se mi to líbilo. Večer jsem se dál kulturně vzdělávala, koukaly jsme s babičkou na nějaký filmy a seriály.
Jinak jsme se byli všichni projít až do Jinonic, obhlídli jsme budovu Fakulty sociálních věd UK a musím konstatovat, že chodit tam by byl vážně luxus. Koleje, škola i menza jsou v jedný budově, a to budově, která je přímo uprostřed rezidenční čtvrti pro milionáře, mezi stovkami krásných nových bytů... Fakt se tam moc chci dostat. A nejen kvůli tomu komfortu.
Žádné komentáře:
Okomentovat