Den čtyřiatřicátý
Jsem úplně nepoužitelná (dalších z mých oblíbených frází), fakt. Prostě mě probudilo až to, jak máma přišla domů na polední pauzu, něco po dvanáctý. A to jsem se chtěla dopoledne konečně podívat na nějakej film! :/ K jídlu jsme měli špagety s kečupem, snědli mi všechen sýr!! GRR!
Odpoledne jsem zase aktualizovala profil na CSFD, nahrála růže na Flickr (a chystala se i na lentilky, ale usbéčko k foťáku nefunguje, budu to muset přenýst přes notebook). Pak jsem šla nakoupi (aspoň myslím, všechny dny se mi pletou do sebe) a umyla obrovský nádobí. Pamatuju si, že jsem měla ohromnou radost, že jak jsem šla k Tomanoj, měla jsem krásně umytý vlasy. :DD
Večer jsem se chtěla dívat na Novu na Noční let s Rachel McAdams, ale zapomněla jsem. Vůbec nevím, co jsem místo toho dělala. Anebo vím a bojím se to přiznat nahlas, abych fakt nevypadala jako závislák... A nakonec jsem šla brzy spát, asi kolem půl jedenáctý, ale ještě jsem něco do půl dvanáctý poslouchala z mobilu, než jsem usnula... Usnula připravená na to, že se zase vzbudím pozdě, nic neudělám a všechno se bude opakovat... :/
čtvrtek 31. července 2008
Cave canem
Den třiatřicátý
Možná nejplodnější (stálí čtenáři vědí, že slovo plodný je synonymum k úspěšný, hodnotný, plný,...) ze všech dnů týdne. Ráno mě vzbudila Aduš smskou, že se staví, až s Míšou splní svou misi (tajné). Stavila se a já jí šla otevřít se zalepenýma očima, mastnýma vlasama a v noční košili. (Ano, jsem lemra. :D) Předala mi spoustu filmů na dvd, i pár soundtracků a chvíli jsme se bavily u nás v obýváku, až padnul nápad, aby se večer - a klidně i s Verčou a Míšou - stavila na ňákej ten film, že tu budu sama...
Mezitím jsem úplně zapomněla na to, že mám jít s mámou na oběd k Čepelkom, takže jsem pak rychle vystartovala a vyběhla před barák v prvním oblečení, co mi přišlo pod ruku, a v žabkách. Ještě že je to tak blízko. Daly jsme si úpickej řízek a cestou domů - Cave canem!! - jsme potkaly... Toho úchyláka z vlaku!!! Jsem ho hnedka poznala, ty jeho pronikavý oči a natočenej knírek! FUJ!! :-!
Odpoledne jsem vylepšovala jak Flickr, tak profil na CSFD, teď je vážně ujetej. A taky jsem konečně dopsala biografii April L. Hernandez a už jen čekám, až mi ji publikujou. :))
Večer jsem vyrazila na zahradu, byl to můj úkol, všechno zalejt. Jenže já se svojí absolutní nepraktičností a hadice... no, moc to nešlo dohromady, ale detaily popisovat nebudu. :DD Každopádně jsem si za odměnu natrhala stovky kuliček rybízu a vyfotila babiččiny růže, abych je o den později mohla dát na Flickr... :DD
Večer už přišly holky, tak jsme se dívaly na Pulp Fiction a pak se nám už nechtělo rozkoukávat Hedvábnou cestu, takže jsme si pouštěly různý videa na youtube. Cokoli nás napadlo. A strašně jsme se přejedly sladkostí, lentilky mi ještě zbyly. Ale aspoň jsem si je ve všech možnejch barevnejch kombinacích a tvarech mohla vyfotit. (Sledujte v příštím díle Flickru!)
Možná nejplodnější (stálí čtenáři vědí, že slovo plodný je synonymum k úspěšný, hodnotný, plný,...) ze všech dnů týdne. Ráno mě vzbudila Aduš smskou, že se staví, až s Míšou splní svou misi (tajné). Stavila se a já jí šla otevřít se zalepenýma očima, mastnýma vlasama a v noční košili. (Ano, jsem lemra. :D) Předala mi spoustu filmů na dvd, i pár soundtracků a chvíli jsme se bavily u nás v obýváku, až padnul nápad, aby se večer - a klidně i s Verčou a Míšou - stavila na ňákej ten film, že tu budu sama...
Mezitím jsem úplně zapomněla na to, že mám jít s mámou na oběd k Čepelkom, takže jsem pak rychle vystartovala a vyběhla před barák v prvním oblečení, co mi přišlo pod ruku, a v žabkách. Ještě že je to tak blízko. Daly jsme si úpickej řízek a cestou domů - Cave canem!! - jsme potkaly... Toho úchyláka z vlaku!!! Jsem ho hnedka poznala, ty jeho pronikavý oči a natočenej knírek! FUJ!! :-!
Odpoledne jsem vylepšovala jak Flickr, tak profil na CSFD, teď je vážně ujetej. A taky jsem konečně dopsala biografii April L. Hernandez a už jen čekám, až mi ji publikujou. :))
Večer jsem vyrazila na zahradu, byl to můj úkol, všechno zalejt. Jenže já se svojí absolutní nepraktičností a hadice... no, moc to nešlo dohromady, ale detaily popisovat nebudu. :DD Každopádně jsem si za odměnu natrhala stovky kuliček rybízu a vyfotila babiččiny růže, abych je o den později mohla dát na Flickr... :DD
Večer už přišly holky, tak jsme se dívaly na Pulp Fiction a pak se nám už nechtělo rozkoukávat Hedvábnou cestu, takže jsme si pouštěly různý videa na youtube. Cokoli nás napadlo. A strašně jsme se přejedly sladkostí, lentilky mi ještě zbyly. Ale aspoň jsem si je ve všech možnejch barevnejch kombinacích a tvarech mohla vyfotit. (Sledujte v příštím díle Flickru!)
úterý 29. července 2008
Nejjednotvárnější den
Den dvaatřicátý
Lucka se mě prej ráno lekla... :D Ale pak mi namazala chleba medem a jely jsme busem do Úpice, ale ona pokračovala dál, měla totiž sraz s Billym v Trauči, aby si ještě něco nakoupili před dovolenou. Já jsem šla domů. A začal nejjednotvárnější den mých prázdnin.
Doma jsem totiž zapla počítač a koukla na Aukro. Potom na Flickr, na Flickr, na Flickr, na Flickr, na Flickr, na Flickr, na Flickr, na CSFD, dala si s mámou oběd, diskutovala s ní o tom, že mě za rok nechce pustit do ciziny, a že se jí nelíbí, jak pořád "vymetám hospody". Potom odešla, já koukla na maila, na Flickr, na Flickr, na Flickr, na Flickr, na Flickr, na Flickr, na Flickr, smotala další ponožky, vyžehlila ručníky, kapesníky a spol., umyla nádobí - a už se mi zase třásly ruce, protože potřebovaly svoji drogu. A tak jsem usedla znova a koukla na Flickr, na Flickr, na Flickr, na Flickr, na Flickr. Dokud se nevrátila máma a neusmažila bramboráky. Potom jsem šla s našima na hřbitov ještě a nechala si vysvětlit, jak zítra zalejvat zahradu. Šla jsem napřed domů a koukla na CSFD, na videoblog, na Flickr, na youtube, na Flickr, na blogspot, na blogspot, na blogspot. A tady jsem teď. No a na co se chystám dál...? (doplňte sami)
Lucka se mě prej ráno lekla... :D Ale pak mi namazala chleba medem a jely jsme busem do Úpice, ale ona pokračovala dál, měla totiž sraz s Billym v Trauči, aby si ještě něco nakoupili před dovolenou. Já jsem šla domů. A začal nejjednotvárnější den mých prázdnin.
Doma jsem totiž zapla počítač a koukla na Aukro. Potom na Flickr, na Flickr, na Flickr, na Flickr, na Flickr, na Flickr, na Flickr, na CSFD, dala si s mámou oběd, diskutovala s ní o tom, že mě za rok nechce pustit do ciziny, a že se jí nelíbí, jak pořád "vymetám hospody". Potom odešla, já koukla na maila, na Flickr, na Flickr, na Flickr, na Flickr, na Flickr, na Flickr, na Flickr, smotala další ponožky, vyžehlila ručníky, kapesníky a spol., umyla nádobí - a už se mi zase třásly ruce, protože potřebovaly svoji drogu. A tak jsem usedla znova a koukla na Flickr, na Flickr, na Flickr, na Flickr, na Flickr. Dokud se nevrátila máma a neusmažila bramboráky. Potom jsem šla s našima na hřbitov ještě a nechala si vysvětlit, jak zítra zalejvat zahradu. Šla jsem napřed domů a koukla na CSFD, na videoblog, na Flickr, na youtube, na Flickr, na blogspot, na blogspot, na blogspot. A tady jsem teď. No a na co se chystám dál...? (doplňte sami)
A pak že nerostou
Den jednatřicátý
Před devátou ráno jsem vypravila bráchu, měl před barákem čekat na dědovo auto, protože s nima odjížděli i se sestřenkou na dovolenou do Jizerek. Šla jsem ještě spát a vzbudila se v 11. A to přišla krize. Veliká, možná největší za celý prázdniny, protože to na mě všecko padlo a ani se mi nechce rozepisovat, co přesně. Jen si pamatuju, že jsem ani nebyla schopná ohřát našim oběd.
Odpoledne se situace trochu zlepšila, došla jsem na nákup, smotala ponožky a domluvila si s Luckou program. Přes počáteční potíže (Dvůr je moc daleko, Lucce se zablokoval volant u auta atd.) jsme se vesele shledaly v autobuse na Sychrově a dojely do Malejch k Pétě domů. A tam jsme si to děsně užívaly, koupaly se ve velkým bazéně před barákem jako z Miami, pily kolu a připadaly si jako bohatý americký paničky. :))) Probraly jsme asi tisíc věcí, lidí, událostí, akcí. Nakonec tam přijel i Matěj, v 7 jim odjížděl vlak do Tater. A tak jsem mu aspoň stihla dát ještě pár mateřských rad typu ať se chová slušně nebo ať nemíchá alkohol. :DDD
Úplně večer, když už kluci odjeli směr Poprad, jsme se sešly ještě se Zuzou a uďály si ve čtyřech dámskou jízdu v Salámu, a tak jsem si dala horký maliny, Fantu, banánový frappé a nakonec bílý víno. Však jsme tam taky seděly dost dlouho. Ale ta servírka byla fakt příšerná, nechápu. Tupá, s odpuštěním. Cestou dovnitř i ven nás ještě u výčepu zdravili starší chlápci, už se tomu ani nedivim, ale třeba vás pobaví, když napíšu, že jedna z jejich poznámek, jak jsme odcházely, byla: "A hele, další kůzlata... A pak že nerostou!" Lol, co dodávat.
Zuza nás s Luckou odvezla do Havlovic, protože jsme se dohodly, že budu u nich spát. :D A bylo to vtipný, usnuly jsme snad až kolem třetí, probraly jsme zase tisíce věcí, lidí, událostí, akcí. Člověk by nevěřil, o čem všem se dá pořád mluvit. A taky co všechno jsme o sobě ještě nevěděly, a to se známe tak dlouho. A Lucka má doma ty spací klapky na oči jako Blair z Gossipek!! No jo, tak jsem si je musela na noc půjčit. ^^
Před devátou ráno jsem vypravila bráchu, měl před barákem čekat na dědovo auto, protože s nima odjížděli i se sestřenkou na dovolenou do Jizerek. Šla jsem ještě spát a vzbudila se v 11. A to přišla krize. Veliká, možná největší za celý prázdniny, protože to na mě všecko padlo a ani se mi nechce rozepisovat, co přesně. Jen si pamatuju, že jsem ani nebyla schopná ohřát našim oběd.
Odpoledne se situace trochu zlepšila, došla jsem na nákup, smotala ponožky a domluvila si s Luckou program. Přes počáteční potíže (Dvůr je moc daleko, Lucce se zablokoval volant u auta atd.) jsme se vesele shledaly v autobuse na Sychrově a dojely do Malejch k Pétě domů. A tam jsme si to děsně užívaly, koupaly se ve velkým bazéně před barákem jako z Miami, pily kolu a připadaly si jako bohatý americký paničky. :))) Probraly jsme asi tisíc věcí, lidí, událostí, akcí. Nakonec tam přijel i Matěj, v 7 jim odjížděl vlak do Tater. A tak jsem mu aspoň stihla dát ještě pár mateřských rad typu ať se chová slušně nebo ať nemíchá alkohol. :DDD
Úplně večer, když už kluci odjeli směr Poprad, jsme se sešly ještě se Zuzou a uďály si ve čtyřech dámskou jízdu v Salámu, a tak jsem si dala horký maliny, Fantu, banánový frappé a nakonec bílý víno. Však jsme tam taky seděly dost dlouho. Ale ta servírka byla fakt příšerná, nechápu. Tupá, s odpuštěním. Cestou dovnitř i ven nás ještě u výčepu zdravili starší chlápci, už se tomu ani nedivim, ale třeba vás pobaví, když napíšu, že jedna z jejich poznámek, jak jsme odcházely, byla: "A hele, další kůzlata... A pak že nerostou!" Lol, co dodávat.
Zuza nás s Luckou odvezla do Havlovic, protože jsme se dohodly, že budu u nich spát. :D A bylo to vtipný, usnuly jsme snad až kolem třetí, probraly jsme zase tisíce věcí, lidí, událostí, akcí. Člověk by nevěřil, o čem všem se dá pořád mluvit. A taky co všechno jsme o sobě ještě nevěděly, a to se známe tak dlouho. A Lucka má doma ty spací klapky na oči jako Blair z Gossipek!! No jo, tak jsem si je musela na noc půjčit. ^^
Zlá vnučka
Den třicátý
Původně klasická pouťová neděle. Svíčková u babičky, koláče, řízky a bramborovej salát. Tuny jídla s sebou domů. A taky stížnosti a nespokojenost a hněv (jak říkám, klasika). Musela jsem si vyslechnout, že vůbec neřídím, proč prý jsem si ty papíry dělala. Že jsem celej tejden k babičce nezašla, že by mi uvařila. Že jsem zlá vnučka, co na ně kašle. A že jim sestřenka představila Honzu po dvou týdnech, co spolu byli, zatímco pořád ještě nevědí, jak vypadá Matěj. To jo teda, vždyť takovej trest si nikdo nezaslouží, aby musel s mojí babičkou trávit byť jen hodinu času. Přehánim, ale taky vím proč...
Odpoledne jsme se sestřenkou, taky se strejdou, s Honzou (kterej sestřence vystřelil tři růže! :D) a s bráchou šli ještě na pouť, jakože jen tak, hlavně nemuset sedět zavřený v bytě na Veselce a nechat se kontrolovat, kolik jsme toho už snědli. :/ A brácha byl děsně hodnej, pořád mi chtěl něco kupovat. :D Dokonce jsme se i na chvíli ztratili domů. A já zase čekala na Toma, až dohraje s dechovkou, abysme konečně rozsekli ten Zéland. Tohle měl být poslední den, kdy už to vyřešíme. Jenže oni hráli hodinu, dvě, tři, tisíc. Nevím. Ale prostě jsme se vrátili k babičce.
Kolem sedmý jsem se na pouť ještě podívala naposled (tyjo, ani jako malá jsem tam snad tolikrát nebyla!) a potkala na zídce sedícího Jendu a Mattyho. No a protože mi zase pusa jela a jela a nezastavila se, zůstala jsem tam s nima ještě nejmíň půl hodiny. A oni mi nabídli, abysme se s nima jeli koupat do Ádru, že maj ještě v autě místo. Ten nápad se našim vůbec nelíbil, ale to mě stejně neodradilo. A to bylo dobře, moc dobře, protože to byl další z povedených spontánních výletů a prázdninových zážitků navíc. To jezírko mělo docela čistý dno, ani voda nebyla příliš ledová a nebe střídalo super barvy, když zapadalo slunce.
Naši byli šťastný, že jsem se vrátila bez nehod a bez pokut. :D Tenhle den jsem padlo z mojí strany finální rozhodnutí, že se na Zéland nepojede.
Původně klasická pouťová neděle. Svíčková u babičky, koláče, řízky a bramborovej salát. Tuny jídla s sebou domů. A taky stížnosti a nespokojenost a hněv (jak říkám, klasika). Musela jsem si vyslechnout, že vůbec neřídím, proč prý jsem si ty papíry dělala. Že jsem celej tejden k babičce nezašla, že by mi uvařila. Že jsem zlá vnučka, co na ně kašle. A že jim sestřenka představila Honzu po dvou týdnech, co spolu byli, zatímco pořád ještě nevědí, jak vypadá Matěj. To jo teda, vždyť takovej trest si nikdo nezaslouží, aby musel s mojí babičkou trávit byť jen hodinu času. Přehánim, ale taky vím proč...
Odpoledne jsme se sestřenkou, taky se strejdou, s Honzou (kterej sestřence vystřelil tři růže! :D) a s bráchou šli ještě na pouť, jakože jen tak, hlavně nemuset sedět zavřený v bytě na Veselce a nechat se kontrolovat, kolik jsme toho už snědli. :/ A brácha byl děsně hodnej, pořád mi chtěl něco kupovat. :D Dokonce jsme se i na chvíli ztratili domů. A já zase čekala na Toma, až dohraje s dechovkou, abysme konečně rozsekli ten Zéland. Tohle měl být poslední den, kdy už to vyřešíme. Jenže oni hráli hodinu, dvě, tři, tisíc. Nevím. Ale prostě jsme se vrátili k babičce.
Kolem sedmý jsem se na pouť ještě podívala naposled (tyjo, ani jako malá jsem tam snad tolikrát nebyla!) a potkala na zídce sedícího Jendu a Mattyho. No a protože mi zase pusa jela a jela a nezastavila se, zůstala jsem tam s nima ještě nejmíň půl hodiny. A oni mi nabídli, abysme se s nima jeli koupat do Ádru, že maj ještě v autě místo. Ten nápad se našim vůbec nelíbil, ale to mě stejně neodradilo. A to bylo dobře, moc dobře, protože to byl další z povedených spontánních výletů a prázdninových zážitků navíc. To jezírko mělo docela čistý dno, ani voda nebyla příliš ledová a nebe střídalo super barvy, když zapadalo slunce.
Naši byli šťastný, že jsem se vrátila bez nehod a bez pokut. :D Tenhle den jsem padlo z mojí strany finální rozhodnutí, že se na Zéland nepojede.
Na dobrou noc
Den devětadvacátý
Tohle byla první sobota po třech měsících, kdy jsem nemusela vstávat do práce. Neuvěřitelný, fakt! A tak jsem se rozhodla si ji pořádně užít, válela jsem se asi do 12. K obědu jsme si došli na náměstí pro čínský nudle :)) a pak ještě stihli Good bye, Lenin. Děsně jsem všechno poklidila, utřela, umyla. A po týdnu se vrátili naši, svoboda skončila. Viděla jsem veškerý jejich fotky ze Šumavy, vyslechla si, kam kdy jeli, co kdy dělali. Ale aspoň mě to zabavilo od stresů a špatný nálady. Dokonce jsem se kvůli tomu, abych u sebe na posteli zase jen neseděla a nekoukala do zdi, nabídla mámě, že jí pomůžu s vybalováním.
Sobota na pouti byla možná ještě lepší, než pátek, ale těžko srovnávat. Taky se mi ty dny dost pletou do sebe. Ale v sobotu přišla i Lucka, z toho jsem měla radost. A pak jsme se společně ve frontě na pivo koukaly na ohňostroj a děsně se nám líbil, to si pamatuju, že jsme byly jak malý a bály se, že na nás spadne. ^^ Zase jsme se v závěru přemístili na Dlouhý, kde bylo narváno. Pařilo tam strašně moc lidí, mladejch i starejch, hrozně jsme se divili, jakej úspěch ta akce měla. Tentokrát jsme to zabalili dýl než v pátek, přišla jsem domů kolem třetí, a přesto bylo v kuchyni živo. S našima tu seděli známí a měli na stole talíř hranolek, kterej mi máma i s tatarkou a kečupem vnutila, a tak jsem to všechno ještě spořádala pěkně u sebe v posteli na dobrou noc. :))
Tohle byla první sobota po třech měsících, kdy jsem nemusela vstávat do práce. Neuvěřitelný, fakt! A tak jsem se rozhodla si ji pořádně užít, válela jsem se asi do 12. K obědu jsme si došli na náměstí pro čínský nudle :)) a pak ještě stihli Good bye, Lenin. Děsně jsem všechno poklidila, utřela, umyla. A po týdnu se vrátili naši, svoboda skončila. Viděla jsem veškerý jejich fotky ze Šumavy, vyslechla si, kam kdy jeli, co kdy dělali. Ale aspoň mě to zabavilo od stresů a špatný nálady. Dokonce jsem se kvůli tomu, abych u sebe na posteli zase jen neseděla a nekoukala do zdi, nabídla mámě, že jí pomůžu s vybalováním.
Sobota na pouti byla možná ještě lepší, než pátek, ale těžko srovnávat. Taky se mi ty dny dost pletou do sebe. Ale v sobotu přišla i Lucka, z toho jsem měla radost. A pak jsme se společně ve frontě na pivo koukaly na ohňostroj a děsně se nám líbil, to si pamatuju, že jsme byly jak malý a bály se, že na nás spadne. ^^ Zase jsme se v závěru přemístili na Dlouhý, kde bylo narváno. Pařilo tam strašně moc lidí, mladejch i starejch, hrozně jsme se divili, jakej úspěch ta akce měla. Tentokrát jsme to zabalili dýl než v pátek, přišla jsem domů kolem třetí, a přesto bylo v kuchyni živo. S našima tu seděli známí a měli na stole talíř hranolek, kterej mi máma i s tatarkou a kečupem vnutila, a tak jsem to všechno ještě spořádala pěkně u sebe v posteli na dobrou noc. :))
Jméno Urquhart
Den osmadvacátý
Pátek byl zase netradiční v něčem jiným. Ráno jsem vyrazila s Ivou na nákup, pro potraviny, do papíráku, původně i do Arniky (ale nečekaně měli opět zavříno). A protáhly jsme to skoro až do odpoledne, do Penny, do železářství, k Ivě domů. A tak jsme si pokecaly líp a dýl, než za celý prázdniny dohromady.
A večer se pro mě stavila zase, daly jsme si kafe a šly na pouť. No, moje poznámky v mobilu tentokrát hovoří jasně - a jedině o Jerrym. U divadla mi totiž začal vyprávět, jak čet' v poslední době dva romány (a že ho romány vlastně baví nejvíc ze všech knížek, že cestopisy mají taky něco do sebe, ale prostě romány u něho vedou...) a v obou se objevilo jméno Urquhart. Jednou jako křestní, jednou jako příjmení. A že ta druhá knížka byla Letiště. A celý to od něho znělo tak sofistikovaně, až jsem si říkala, že jsem nečekala, že to je tak vzdělanej člověk. :D No načež jsem se na něco ještě zeptala a po jeho odpovědi jsem trochu ztratila iluze, protože vyplynulo, že ty dva romány jsou nakonec asi jediný dvě knížky, co vůbec čet... :DD A pak jsme s Dančou Jerrymu vyprávěly, že můžem jet na Novej Zéland a ze srandy mu řekly něco jako "víš, kde to je, ne?" A on začal, že je to vpravo dole od Jižní Ameriky. Po našem nesouhlasu to trochu pozměnil: "...tak u Kypru mezi Itálií a Amerikou" a nakonec si začal kreslit ve vzduchu mapu, na který ukazoval "Rudej průplav vedle Švédska". LOL.
Z atrakcí jsme byli akorát na řetízáku, vlastně proto, že jsem to slíbila Pétě - stejně tak jako to, že si s ní dám cukrovou vatu. A taky že dala. Modrou. Z náměstí jsme se po půlnoci přesunuli na Dlouhý, ale moc nás to tam nebralo, a tak jsme se vrátili domů. A chudák Jirka musel Jerryho ubytovat u sebe na zahradě, protože ten by nebyl sám schopnej až do Radče dojít... :D
Pátek byl zase netradiční v něčem jiným. Ráno jsem vyrazila s Ivou na nákup, pro potraviny, do papíráku, původně i do Arniky (ale nečekaně měli opět zavříno). A protáhly jsme to skoro až do odpoledne, do Penny, do železářství, k Ivě domů. A tak jsme si pokecaly líp a dýl, než za celý prázdniny dohromady.
A večer se pro mě stavila zase, daly jsme si kafe a šly na pouť. No, moje poznámky v mobilu tentokrát hovoří jasně - a jedině o Jerrym. U divadla mi totiž začal vyprávět, jak čet' v poslední době dva romány (a že ho romány vlastně baví nejvíc ze všech knížek, že cestopisy mají taky něco do sebe, ale prostě romány u něho vedou...) a v obou se objevilo jméno Urquhart. Jednou jako křestní, jednou jako příjmení. A že ta druhá knížka byla Letiště. A celý to od něho znělo tak sofistikovaně, až jsem si říkala, že jsem nečekala, že to je tak vzdělanej člověk. :D No načež jsem se na něco ještě zeptala a po jeho odpovědi jsem trochu ztratila iluze, protože vyplynulo, že ty dva romány jsou nakonec asi jediný dvě knížky, co vůbec čet... :DD A pak jsme s Dančou Jerrymu vyprávěly, že můžem jet na Novej Zéland a ze srandy mu řekly něco jako "víš, kde to je, ne?" A on začal, že je to vpravo dole od Jižní Ameriky. Po našem nesouhlasu to trochu pozměnil: "...tak u Kypru mezi Itálií a Amerikou" a nakonec si začal kreslit ve vzduchu mapu, na který ukazoval "Rudej průplav vedle Švédska". LOL.
Z atrakcí jsme byli akorát na řetízáku, vlastně proto, že jsem to slíbila Pétě - stejně tak jako to, že si s ní dám cukrovou vatu. A taky že dala. Modrou. Z náměstí jsme se po půlnoci přesunuli na Dlouhý, ale moc nás to tam nebralo, a tak jsme se vrátili domů. A chudák Jirka musel Jerryho ubytovat u sebe na zahradě, protože ten by nebyl sám schopnej až do Radče dojít... :D
U nás na balkóně
Tak jo, flákala jsem se, přiznávám. Nejhorší na tom vlastně je, že ani nemám výmluvu, že bych byla někde pryč. Protože jsem nebyla. A ani nebudu, hehe. :DD No nevadí, nepředbíhejme. Vezmu teď ty uplynulý dny nějak hodně stručně. Abych se sama neupsala a vás neuspala.
Den sedmadvacátý
Čtvrtek byl možná jedním z prvopočátků mojí nový závislosti. První fotky jsem sice nahrála už ve středu, ale pořádně se ta moje Flickrmánie rozjela až o den dýl. (I když ona to ještě nebyla mánie, jen zaujetí. Posedlost je to až dneska, seděla jsem u toho snad 10 hodin, vůbec nevím... *stud*)
Taky jsem si vzpomněla na něco, co jsem ve středu nezapsala... Totiž jak jsem šla Veselkou, zastavila jsem se u paneláku kousek od konzumu (jak Bertě/Jednotě/Coopu/čemusi říká děda) a fotila si růže, co jim tam rostly na záhonku před domem. Zavolal na mě nějaký pán, a tak jsem se lekla a všimla si, že kouká z balkónu na to, co dělám. Omluvně jsem se podívala a vysvětlila, že si ty růže jen fotim, nijak je neničim. A on mi jako by nic odpoví: "Tak si klidně utrhněte...!" Což mi bylo hloupý, ale dodneška si to vyčítám... :DD
Nejzajímavější bylo na čtvrtku vlastně to, že jsem se docela brzy budila a koukala se z gauče na monitor namísto televize. Konečně přišel ten správný čas pro Barevný závoj a řeknu vám, že to čekání stálo za to! Kdybych mohla, tak nedám 5 hvězdiček, ale rovnou třeba 6, 7 a víc. Protože mě to hrozně bavilo, zajímalo mě, co bude dál, a na konci jsem brečela. No, ono i po konci. Asi 10 minut, uuf. Ale nevydržela jsem to a dala si ten film mezi TOP 10 na CSFD.
Celý odpoledne jsem čekala na Toma na icq, na jeho telefonát s mistrem Bednářem a na to, jak to bude dál se Zélandem, mýma prázdninama a možná celou mojí budoucností. Jenže jsem se jednoznačný odpovědi zase nedočkala. A tak jsem šla radši nakupovat, lol. U Tomana mě ale taky naštvali, protože neměli ani mletý maso, ani buchtičky. Tím vším začala moje špatná nálada. Trochu ji zlepšil Iberský válečník v Redakci, o trochu víc pak ještě sendvič, co jsme si dali s Máťou u nás na balkóně (jo, přesně na tom malinkým zaprášeným balkóně, na kterej se nedá vlízt jinak než oknem, a kterej je strašně pos*anej od holubů) a film Bílá vdova.
(Tak se mi to zestručnit moc nepovedlo, no. :DD Ale nešlo to jinak. ^^)
Den sedmadvacátý
Čtvrtek byl možná jedním z prvopočátků mojí nový závislosti. První fotky jsem sice nahrála už ve středu, ale pořádně se ta moje Flickrmánie rozjela až o den dýl. (I když ona to ještě nebyla mánie, jen zaujetí. Posedlost je to až dneska, seděla jsem u toho snad 10 hodin, vůbec nevím... *stud*)
Taky jsem si vzpomněla na něco, co jsem ve středu nezapsala... Totiž jak jsem šla Veselkou, zastavila jsem se u paneláku kousek od konzumu (jak Bertě/Jednotě/Coopu/čemusi říká děda) a fotila si růže, co jim tam rostly na záhonku před domem. Zavolal na mě nějaký pán, a tak jsem se lekla a všimla si, že kouká z balkónu na to, co dělám. Omluvně jsem se podívala a vysvětlila, že si ty růže jen fotim, nijak je neničim. A on mi jako by nic odpoví: "Tak si klidně utrhněte...!" Což mi bylo hloupý, ale dodneška si to vyčítám... :DD
Nejzajímavější bylo na čtvrtku vlastně to, že jsem se docela brzy budila a koukala se z gauče na monitor namísto televize. Konečně přišel ten správný čas pro Barevný závoj a řeknu vám, že to čekání stálo za to! Kdybych mohla, tak nedám 5 hvězdiček, ale rovnou třeba 6, 7 a víc. Protože mě to hrozně bavilo, zajímalo mě, co bude dál, a na konci jsem brečela. No, ono i po konci. Asi 10 minut, uuf. Ale nevydržela jsem to a dala si ten film mezi TOP 10 na CSFD.
Celý odpoledne jsem čekala na Toma na icq, na jeho telefonát s mistrem Bednářem a na to, jak to bude dál se Zélandem, mýma prázdninama a možná celou mojí budoucností. Jenže jsem se jednoznačný odpovědi zase nedočkala. A tak jsem šla radši nakupovat, lol. U Tomana mě ale taky naštvali, protože neměli ani mletý maso, ani buchtičky. Tím vším začala moje špatná nálada. Trochu ji zlepšil Iberský válečník v Redakci, o trochu víc pak ještě sendvič, co jsme si dali s Máťou u nás na balkóně (jo, přesně na tom malinkým zaprášeným balkóně, na kterej se nedá vlízt jinak než oknem, a kterej je strašně pos*anej od holubů) a film Bílá vdova.
(Tak se mi to zestručnit moc nepovedlo, no. :DD Ale nešlo to jinak. ^^)
čtvrtek 24. července 2008
Průvodce Novým Zélandem
Den šestadvacátý
Tak jsme brzy ráno vyrazili do Trauče pro pas. Všechno proběhlo v pohodě a já se rozhodla prozatím opravdu důvěřovat cestě na Zéland, takže jsem (silně znepokojená, aby nedošlo k pochybám nad mojí zodpovědností :DD) zavolala paní Toholový, že rezervaci ruším. Pak jsem dvakrát prošla Kanzelsberger a konečně (KONEČNĚ!!!) jsem si vybrala knížky za ty poukázky, co je suším doma už od března... A tak mi teď na stole leží průvodce Novým Zélandem. :DDD Ale taky to Irsko, kdybych toho prvního nikdy nevyužila... :D
Vlastně na včerejšku bylo zajímavý hlavně to dopoledne, pak už jsem skoro celý odpoledne prospala (jo! a Verča mi dovezla ten rotoped, hehe... :))) a večer jsme koukali na Mechanický pomeranč. S Tomem jsem si psala (teda no, já to byla jen chvíli... ^^) přes icq a říkal, že letenky jsou volný nejdřív od 19. 8., což je docela pozdě. Dokonce se teď přemýšlí jet až za rok, ale já bych chtěla vyrazit letos tak jako tak... Protože už se mi vlastně nikam jinam nechce, letenky do Irska jsou taky volný až na konci srpna, kdy se to nehodí. No a psala jsem si odpoledne na icq i s Píďanem, takže už s Péťou napůl vědí, že kdyby dopadla tahle předaleká cesta, nemohli bysme s nima na tu Lužnici. A mámě jsem skoro lhala do telefonu, lol... :D Kdyby to vyjít fakt mělo, musela bych mluvit dřív s tátou.
Tak jsme brzy ráno vyrazili do Trauče pro pas. Všechno proběhlo v pohodě a já se rozhodla prozatím opravdu důvěřovat cestě na Zéland, takže jsem (silně znepokojená, aby nedošlo k pochybám nad mojí zodpovědností :DD) zavolala paní Toholový, že rezervaci ruším. Pak jsem dvakrát prošla Kanzelsberger a konečně (KONEČNĚ!!!) jsem si vybrala knížky za ty poukázky, co je suším doma už od března... A tak mi teď na stole leží průvodce Novým Zélandem. :DDD Ale taky to Irsko, kdybych toho prvního nikdy nevyužila... :D
Vlastně na včerejšku bylo zajímavý hlavně to dopoledne, pak už jsem skoro celý odpoledne prospala (jo! a Verča mi dovezla ten rotoped, hehe... :))) a večer jsme koukali na Mechanický pomeranč. S Tomem jsem si psala (teda no, já to byla jen chvíli... ^^) přes icq a říkal, že letenky jsou volný nejdřív od 19. 8., což je docela pozdě. Dokonce se teď přemýšlí jet až za rok, ale já bych chtěla vyrazit letos tak jako tak... Protože už se mi vlastně nikam jinam nechce, letenky do Irska jsou taky volný až na konci srpna, kdy se to nehodí. No a psala jsem si odpoledne na icq i s Píďanem, takže už s Péťou napůl vědí, že kdyby dopadla tahle předaleká cesta, nemohli bysme s nima na tu Lužnici. A mámě jsem skoro lhala do telefonu, lol... :D Kdyby to vyjít fakt mělo, musela bych mluvit dřív s tátou.
Nečekaná komplikace
Den pětadvacátý
V půl jedné odpoledne dochází k podepsání cestovní smlouvy do Tuniska, hotel Les Pyramides nebo Fourati. Který z nich se máme dozvědět až o čtyři hodiny déle. Do cca půl čtvrté nic nejím, a přitom mi z hladu vůbec není špatně, divím se. Odcházím na oběd opět nahoru na Kvíčalu, tentokrát se však nezdržíme dlouho, brzy už se zase poflakujeme Pod Městem...
Mezitím nastává nečekaná komplikace. Matěj má pět měsíců prošlý pas, takže je několik možností, ze kterých jako řešení zvolíme výrobu rychlopasu. Opět (za dva dny již potřetí) usedám na židli v úpickém infocentru a zároveň cestovní agentuře. Do Tuniska jsou rezervované zatím jen letenky, o hotelech žádné nové zprávy.
Dobrý díl Dr. House. Večer dochází k dalšímu fatálnímu zvratu - píše mi Tom, že onen Nový Zéland by snad doopravdy mohl vyjít. Za něco málo přes 20 000 Kč dohromady. Nastává čas na několik velkých rozhodnutí, jestli dát peníze do stále ještě rezervovaného moře, nebo riskovat a schovávat si je na Zéland. Mámu by asi kleplo, kdyby tohle všechno věděla.
Večer jsme byli s Mattym u Čepelků, prý pro mě má speciální dárek k narozkám, tak jsem zvědavá. A já jsem tam venku volala s Tomem 5 minut. Kdo ví, jak tohle všecko ještě dopadne...
V půl jedné odpoledne dochází k podepsání cestovní smlouvy do Tuniska, hotel Les Pyramides nebo Fourati. Který z nich se máme dozvědět až o čtyři hodiny déle. Do cca půl čtvrté nic nejím, a přitom mi z hladu vůbec není špatně, divím se. Odcházím na oběd opět nahoru na Kvíčalu, tentokrát se však nezdržíme dlouho, brzy už se zase poflakujeme Pod Městem...
Mezitím nastává nečekaná komplikace. Matěj má pět měsíců prošlý pas, takže je několik možností, ze kterých jako řešení zvolíme výrobu rychlopasu. Opět (za dva dny již potřetí) usedám na židli v úpickém infocentru a zároveň cestovní agentuře. Do Tuniska jsou rezervované zatím jen letenky, o hotelech žádné nové zprávy.
Dobrý díl Dr. House. Večer dochází k dalšímu fatálnímu zvratu - píše mi Tom, že onen Nový Zéland by snad doopravdy mohl vyjít. Za něco málo přes 20 000 Kč dohromady. Nastává čas na několik velkých rozhodnutí, jestli dát peníze do stále ještě rezervovaného moře, nebo riskovat a schovávat si je na Zéland. Mámu by asi kleplo, kdyby tohle všechno věděla.
Večer jsme byli s Mattym u Čepelků, prý pro mě má speciální dárek k narozkám, tak jsem zvědavá. A já jsem tam venku volala s Tomem 5 minut. Kdo ví, jak tohle všecko ještě dopadne...
úterý 22. července 2008
Sysifovská práce
Den čtyřiadvacátý
Ve třičtvrtě na jedenáct jsem se vrátila domů a už v tu chvíli jsem měla spoustu zážitků. Nejdřív mi ujel první autobus, což se nakonec ukázalo jako výhoda, protože kdybych ho bývala chytila, čekala bych v nemocnici ještě o 15 minut dýl, takhle to bylo "jen" něco přes hodinu a půl. Ale vyplatilo se, protože jsem po roce zase viděla svojí oblíbenou paní doktorku. :))) A to se tam původně ani objevit neměla. Byla skvělá jako vždycky. Chlapi, řeknu vám, že kdybyste ji znali, přáli byste si, aby si tenkrát na medicíně tu gyndu rozmyslela a šla dělat radši obvoďačku/alergoložku/ORL specialistku/očařku/zubařku. A pak byste k ní zašli jednou a už měli rýmu/astma/zalehlý uši/šeroslepost/zubní kaz každej tejden. :DD No co, je to fakt kočička. ^^ :D
Stojím takhle na zastávce č. 4 na trutnovským nádraží, píšu zprávu mámě a najednou přijde chlápek, jestli nechceme svízt někdo do Úpice, že tam teď jede autem. Tak si říkám, proč ne, když je pán tak hodnej a nabízí to, budu doma minimálně o 10 minut dřív. Jen jsem se bála s ním jet sama, žejo. Ale zahlídnu holku podobně starou jako já, jak ji ta možnost taky zaujala, kývneme na sebe a obě se k tomu týpkovi připojíme. Nasednu dovnitř a v tu chvíli mi to (teprve) dojde. Je to podnikatel, vydělává si jako soukromý dopravce. Tak ve mně hrkne, že vlastně ani nevím, za kolik nás odveze, a co když bude chtít dvojnásob peněz než autobusák. Rychle jsem se zeptala, abych kdyžtak stihla z auta zase vyskočit a doběhnout veřejný dopravní prostředek. Ale chlápek si řekl o stejnou sumu jako platíme za jízdenku. Pohoda, jel bezpečně, vyhodil mě přímo před íčkem... Jediný co: neměl zapnutej pás!!! Profesionál, tyjo. :/
Dostala jsem vejplatu 994,50 korun, fakt sranda, taky to mohli dát zaokrouhleně, ne? :DD A zajímala jsem se o jedno Tunisko, Last Minute, který by vyšlo strašně levně. A to i s polopenzí. Pak jsem zadala celkový požadavky (u toho jsme se obě děsně nasmály, až jsem nečekala, že to bude takhle pohodový :D), paní šéf si to všecko zapsala i s mým telefonním číslem a teď už nezbývá než jen čekat, tak jsem zvědavá. :))
Asi do půl druhý nám netekla voda a hned jak ji pustili, mazala jsem mejt dolejší hlavní chodbu, protože za její čistotu tentokrát podle nástěnky zodpovídal pan Kalousek. :DD Ale je to teda Sysifovská práce, jen co je pravda. Vůbec není vidět, že to někdo myl tak svědomitě, jako já. Ještě že mívám v poslední době tu uklízecí náladu. :))
Obědvat jsem šla (nebo vlastně jela) na Kvíčalu na králíka, zase jsem se strašně přejedla, ale stálo to za to. A pak jsme s Káťou koukaly na Gilmorky, pro mě sice asi o 10 dílů napřed, ale nevadí. :D Když sama nemám čas se dívat, řeším to všelijak... ^^ A ještě jedna poznámka k večeru: pouštěli jsme si video ze školky z roku 96 a mně vrtá hlavou, jestli s náma náhodou nechodila do Jaromíra i Pája Šafaříková (která má mimochodem dneska narozky)...? Jedna holka jí tam byla totiž hrozně podobná.
Ve třičtvrtě na jedenáct jsem se vrátila domů a už v tu chvíli jsem měla spoustu zážitků. Nejdřív mi ujel první autobus, což se nakonec ukázalo jako výhoda, protože kdybych ho bývala chytila, čekala bych v nemocnici ještě o 15 minut dýl, takhle to bylo "jen" něco přes hodinu a půl. Ale vyplatilo se, protože jsem po roce zase viděla svojí oblíbenou paní doktorku. :))) A to se tam původně ani objevit neměla. Byla skvělá jako vždycky. Chlapi, řeknu vám, že kdybyste ji znali, přáli byste si, aby si tenkrát na medicíně tu gyndu rozmyslela a šla dělat radši obvoďačku/alergoložku/ORL specialistku/očařku/zubařku. A pak byste k ní zašli jednou a už měli rýmu/astma/zalehlý uši/šeroslepost/zubní kaz každej tejden. :DD No co, je to fakt kočička. ^^ :D
Stojím takhle na zastávce č. 4 na trutnovským nádraží, píšu zprávu mámě a najednou přijde chlápek, jestli nechceme svízt někdo do Úpice, že tam teď jede autem. Tak si říkám, proč ne, když je pán tak hodnej a nabízí to, budu doma minimálně o 10 minut dřív. Jen jsem se bála s ním jet sama, žejo. Ale zahlídnu holku podobně starou jako já, jak ji ta možnost taky zaujala, kývneme na sebe a obě se k tomu týpkovi připojíme. Nasednu dovnitř a v tu chvíli mi to (teprve) dojde. Je to podnikatel, vydělává si jako soukromý dopravce. Tak ve mně hrkne, že vlastně ani nevím, za kolik nás odveze, a co když bude chtít dvojnásob peněz než autobusák. Rychle jsem se zeptala, abych kdyžtak stihla z auta zase vyskočit a doběhnout veřejný dopravní prostředek. Ale chlápek si řekl o stejnou sumu jako platíme za jízdenku. Pohoda, jel bezpečně, vyhodil mě přímo před íčkem... Jediný co: neměl zapnutej pás!!! Profesionál, tyjo. :/
Dostala jsem vejplatu 994,50 korun, fakt sranda, taky to mohli dát zaokrouhleně, ne? :DD A zajímala jsem se o jedno Tunisko, Last Minute, který by vyšlo strašně levně. A to i s polopenzí. Pak jsem zadala celkový požadavky (u toho jsme se obě děsně nasmály, až jsem nečekala, že to bude takhle pohodový :D), paní šéf si to všecko zapsala i s mým telefonním číslem a teď už nezbývá než jen čekat, tak jsem zvědavá. :))
Asi do půl druhý nám netekla voda a hned jak ji pustili, mazala jsem mejt dolejší hlavní chodbu, protože za její čistotu tentokrát podle nástěnky zodpovídal pan Kalousek. :DD Ale je to teda Sysifovská práce, jen co je pravda. Vůbec není vidět, že to někdo myl tak svědomitě, jako já. Ještě že mívám v poslední době tu uklízecí náladu. :))
Obědvat jsem šla (nebo vlastně jela) na Kvíčalu na králíka, zase jsem se strašně přejedla, ale stálo to za to. A pak jsme s Káťou koukaly na Gilmorky, pro mě sice asi o 10 dílů napřed, ale nevadí. :D Když sama nemám čas se dívat, řeším to všelijak... ^^ A ještě jedna poznámka k večeru: pouštěli jsme si video ze školky z roku 96 a mně vrtá hlavou, jestli s náma náhodou nechodila do Jaromíra i Pája Šafaříková (která má mimochodem dneska narozky)...? Jedna holka jí tam byla totiž hrozně podobná.
pondělí 21. července 2008
Pohoda a hlavně svoboda
Den třiadvacátý
... aneb poslední den v práci. Ano, do konce prázdnin už mám od infocentra pokoj. Akorát bych radši řekla, že nejen, že už i na celý zbytek roku 2008. Ale slíbila jsem, že přijdu pomoct ještě první a poslední víkend v září, no ono z toho tak šest stovek ještě bude a myslím, že se rozhodně neztratěj. Ostatní soboty a neděle ten měsíc nemůžu, obzvlášť ty třetí, jedu pryč, tak se opovažte vymejšlet nějaký zajímavý akce na ten termín. Teď to víte dopředu víc než cokoli jinýho! Září je přece děsivá budoucnost, skoro pro vás všechny, ne? :P
Po nákupu jsem si ohřála polívku ze soboty, ale už nebyla tak dobrá jako čerstvá. A pak jsem strašně strašně přestrašně uklízela. :DD Ale ne že by tady nebylo čisto, mě to prostě šíleně baví a dobíjí energií. Takže jsem vlastně rovnala věci, utírala nánosy prachu a luxovala tři místnosti jen tak, pro zábavu. :D Pozdějc odpoledne přišel Máťa, mohli jsme jet původně do Malejch, ale vůbec se nám nechtělo, takže jsme zůstali doma a koukali na Faunův labyrint, kterej se mi hrozně líbil. A nechci nic prozrazovat, takže jenom řeknu, že si vybírám podle konců a tenhle byl úplně akorátní, nejlepší... :))
Jo a úplně jsem zapomněla napsat, že v neděli ráno taky odjeli naši na týden na Šumavu na kola. Taťka mi ještě tajně předal pětikilo, takže jsem měla děsnou radost, protože mi to momentálně fakt pomůže. 8)) A tím, že mám zase 6 dní byt jen pro sebe (no, pro sebe... :DD) a skončila jsem v tý práci, se cejtim fakt dobře, protože to teď bude strašná pohoda a hlavně svoboda. :))
... aneb poslední den v práci. Ano, do konce prázdnin už mám od infocentra pokoj. Akorát bych radši řekla, že nejen, že už i na celý zbytek roku 2008. Ale slíbila jsem, že přijdu pomoct ještě první a poslední víkend v září, no ono z toho tak šest stovek ještě bude a myslím, že se rozhodně neztratěj. Ostatní soboty a neděle ten měsíc nemůžu, obzvlášť ty třetí, jedu pryč, tak se opovažte vymejšlet nějaký zajímavý akce na ten termín. Teď to víte dopředu víc než cokoli jinýho! Září je přece děsivá budoucnost, skoro pro vás všechny, ne? :P
Po nákupu jsem si ohřála polívku ze soboty, ale už nebyla tak dobrá jako čerstvá. A pak jsem strašně strašně přestrašně uklízela. :DD Ale ne že by tady nebylo čisto, mě to prostě šíleně baví a dobíjí energií. Takže jsem vlastně rovnala věci, utírala nánosy prachu a luxovala tři místnosti jen tak, pro zábavu. :D Pozdějc odpoledne přišel Máťa, mohli jsme jet původně do Malejch, ale vůbec se nám nechtělo, takže jsme zůstali doma a koukali na Faunův labyrint, kterej se mi hrozně líbil. A nechci nic prozrazovat, takže jenom řeknu, že si vybírám podle konců a tenhle byl úplně akorátní, nejlepší... :))
Jo a úplně jsem zapomněla napsat, že v neděli ráno taky odjeli naši na týden na Šumavu na kola. Taťka mi ještě tajně předal pětikilo, takže jsem měla děsnou radost, protože mi to momentálně fakt pomůže. 8)) A tím, že mám zase 6 dní byt jen pro sebe (no, pro sebe... :DD) a skončila jsem v tý práci, se cejtim fakt dobře, protože to teď bude strašná pohoda a hlavně svoboda. :))
neděle 20. července 2008
Vedle Arielu
Den dvaadvacátý
V sobotu jsem se probudila vedle pracího prášku Bonux. A taky vedle Arielu. Prostě v takový zvláštní pofidérní místnosti vedle Mattyho pokoje. Do práce jsem to vzala přes Tomana, kde jsem si zas jednou dopřála plechovkovou Fantu. Do íčka přišli dva lidi, oba něco kupovali, tak pohoda. Zbytek času jsem seděla na internetu a četla Terčin blog. Měla jsem tam velký dluhy a potřebovala jsem přelouskat celý Helsinky. Cestou domů jsem si zase vysnila určitej oběd a musím říct, že se mi (snad poprvý) z půlky splnil, protože byla skvělá polívka s ještě skvělejšíma dědovejma nudlema. A tak jsem ani nebyla zklamaná, i když druhý jídlo bylo o něco slabší.
Odpoledne se nic nedělo, protože jsem od půl jedný asi do šesti spala. Měla jsem už ohromnej deficit, ještě z Prahy, tak jsem to děsně potřebovala. Potom jsem se přesunula ke compu, začala psát biografii April L. Hernandez (doufám, že to stihnu dřív, než by mě někdo předběhnul), ale vyhodil mě brácha s tím, že na úpický webkameře sledoval, jestli už nejde táta od busu. :DD Jakože on táta měl přijet z pánský jízdy, tak byl v očekávání každou chvíli. U večeře jsem stihla mámě vylíčit všechny zásadní zážitky z Práglu, spory s babičkou, ukázat jí nový oblečení a tak. Potom táta dorazil a dovez' mi ze Slovenska sýrový nitě, který miluju.
V úplným závěru dne, kolem 21. hodiny, pro mě přijel před barák Fiat 500 a já si jízdy v něm zase mohla plně užívat při cestě do Rtyňky, kde jsme se na chvíli stavili u Marka, Míša mi mohla vrátit dývko, Áďa čelenku, dali jsme si nějakýho toho lahváče a nakonec koukali na "bestof-díly" How I Met, strašně jsem se bavila, protože jsme si pustili právě 3x05 se sendvičem a potom taky 3x08 s chroupající Lily :DD ... "Až spolu skončíme, ani si nebudeš pamatovat moje jméno!" "Ale ne, Blabla, tak to přece není!" LOL. ^^
V sobotu jsem se probudila vedle pracího prášku Bonux. A taky vedle Arielu. Prostě v takový zvláštní pofidérní místnosti vedle Mattyho pokoje. Do práce jsem to vzala přes Tomana, kde jsem si zas jednou dopřála plechovkovou Fantu. Do íčka přišli dva lidi, oba něco kupovali, tak pohoda. Zbytek času jsem seděla na internetu a četla Terčin blog. Měla jsem tam velký dluhy a potřebovala jsem přelouskat celý Helsinky. Cestou domů jsem si zase vysnila určitej oběd a musím říct, že se mi (snad poprvý) z půlky splnil, protože byla skvělá polívka s ještě skvělejšíma dědovejma nudlema. A tak jsem ani nebyla zklamaná, i když druhý jídlo bylo o něco slabší.
Odpoledne se nic nedělo, protože jsem od půl jedný asi do šesti spala. Měla jsem už ohromnej deficit, ještě z Prahy, tak jsem to děsně potřebovala. Potom jsem se přesunula ke compu, začala psát biografii April L. Hernandez (doufám, že to stihnu dřív, než by mě někdo předběhnul), ale vyhodil mě brácha s tím, že na úpický webkameře sledoval, jestli už nejde táta od busu. :DD Jakože on táta měl přijet z pánský jízdy, tak byl v očekávání každou chvíli. U večeře jsem stihla mámě vylíčit všechny zásadní zážitky z Práglu, spory s babičkou, ukázat jí nový oblečení a tak. Potom táta dorazil a dovez' mi ze Slovenska sýrový nitě, který miluju.
V úplným závěru dne, kolem 21. hodiny, pro mě přijel před barák Fiat 500 a já si jízdy v něm zase mohla plně užívat při cestě do Rtyňky, kde jsme se na chvíli stavili u Marka, Míša mi mohla vrátit dývko, Áďa čelenku, dali jsme si nějakýho toho lahváče a nakonec koukali na "bestof-díly" How I Met, strašně jsem se bavila, protože jsme si pustili právě 3x05 se sendvičem a potom taky 3x08 s chroupající Lily :DD ... "Až spolu skončíme, ani si nebudeš pamatovat moje jméno!" "Ale ne, Blabla, tak to přece není!" LOL. ^^
sobota 19. července 2008
Tajemství loňského léta
Den jednadvacátý
Cílem dne bylo překonat vzdálenost cca 150 km a dostat se z Prahy zpět domů. Na Kátinu radu jsem už podruhý cestovala s programem In-Junior Českých drah, takže jsem platila jen 105 Kč. Na nádraží jsem si ještě koupila svačinu - kapsu plněnou nugátem a Kofolu. Celkově, co těm Pražákům fakt závidim, je velký výběr ze sítí pekařství. Už ve středu jsme s Aduš skvěle pořídily v jednom podobným stánku. Dala jsem si takovej zvláštní dalamánek nebo jak se tomu řiká :D, prostě bylo to malý a plněný - měli ohromnej výběr příchutí. Já si dala jeden s višňovou a jeden sýrovej.
Ve vlaku se mi stala neuvěřitelná věc. (Nepočítám to, že jsem po pouhých 4 hodinách spánku usnula dřív, než stihla proběhnout kontrola jízdenek, takže mě průvodčí musela budit.) Ale naproti na sedadle seděla holka přibližně mýho věku, měla krásnej baťoh a četla si časopis. :DD Začala jsem tak nějak přemýšlet nad tím, jaká náhoda by byla, kdybych z tolika vagónů a míst k sezení chytila někde blízko sebe někoho známýho. Přemýšlela jsem nad lidmi z Prahy, který znám, a kteří by mohli cestovat mým směrem. Napadla mě Marťule, potom její ségra, která se k nám chystala prý už dlouho, ale já ji nikdy neviděla. Říkám si, že je to snad jen 1% šance, aby jela do Úpice zrovna dneska, zrovna v 10 z Masaryčky, zrovna v mým vagóně. A tak jsem přemýšlet zase přestala a znovu usnula. Kolem Starkoče jsem si všimla, že ta holka z protějšího sedadla je trošku nervózní a vždycky kouká po názvech stanic. Bylo patrný, že je tu poprvý. Najednou mě čím dál víc napadalo, že to snad ta Marty ségra fakt bude, obzvlášť když se potom chystala ke dveřím ve stejnou chvíli jako já - v Malejch. Přemlouvala jsem sebe samu, že je to blbost, ale přesto jsem na nástupišti pozorovala lidi, jestli tam skutečně není někdo, kdo by na ni čekal. Ale ona se ztratila, šla na druhou stranu, tak jsem se vzdala. Čekám na autobus do Úpice, když někdo naproti sroluje okýnko u auta a zavolá na mě, jestli nechci hodit domů. Byl to Sam. A mně to bylo v okamžiku jasný. Vystoupila Marta a já jí přišla naproti: "Nečekáte tu náhodou na ségru?" A ona: "Jo, tamhle už běží." A tak jsem se začala smát, s Kájou nás představili a jeli jsme všichni v jednom autě. Pochválila jsem jí ten baťoh a ona mně mikinu. Prý byla zvědavá, jestli mě ta průvodčí bude fakt budit, až bude chtít vidět jízdenku.
Večer jsme byli všichni (a i Karolína) u Mattyho na domácí párty a byla to úplná pohoda. Relativně. Víc se toho asi nedozvíte, protože se mi nechce to psát (spíš asi ani nemůžu). Plusový body má můj a Lucčin výlet na Dlouhý, kde nás zastavili nějaký kluci v autě a ptali se nás, jestli jsme tam na akci, a když jsme odpověděly, že sice jo, ale na domácí, trochu je to vykolejilo. :D A taky jsem jí řekla jedno tajemství loňského léta, který jsem od tý doby vlastně neřekla nikdy nikomu. Další kladný body má potom ještě "tajný výlet" s Peťulí, pod zástěrkou čůrání na schody... ^^ Tak zas někdy.
Cílem dne bylo překonat vzdálenost cca 150 km a dostat se z Prahy zpět domů. Na Kátinu radu jsem už podruhý cestovala s programem In-Junior Českých drah, takže jsem platila jen 105 Kč. Na nádraží jsem si ještě koupila svačinu - kapsu plněnou nugátem a Kofolu. Celkově, co těm Pražákům fakt závidim, je velký výběr ze sítí pekařství. Už ve středu jsme s Aduš skvěle pořídily v jednom podobným stánku. Dala jsem si takovej zvláštní dalamánek nebo jak se tomu řiká :D, prostě bylo to malý a plněný - měli ohromnej výběr příchutí. Já si dala jeden s višňovou a jeden sýrovej.
Ve vlaku se mi stala neuvěřitelná věc. (Nepočítám to, že jsem po pouhých 4 hodinách spánku usnula dřív, než stihla proběhnout kontrola jízdenek, takže mě průvodčí musela budit.) Ale naproti na sedadle seděla holka přibližně mýho věku, měla krásnej baťoh a četla si časopis. :DD Začala jsem tak nějak přemýšlet nad tím, jaká náhoda by byla, kdybych z tolika vagónů a míst k sezení chytila někde blízko sebe někoho známýho. Přemýšlela jsem nad lidmi z Prahy, který znám, a kteří by mohli cestovat mým směrem. Napadla mě Marťule, potom její ségra, která se k nám chystala prý už dlouho, ale já ji nikdy neviděla. Říkám si, že je to snad jen 1% šance, aby jela do Úpice zrovna dneska, zrovna v 10 z Masaryčky, zrovna v mým vagóně. A tak jsem přemýšlet zase přestala a znovu usnula. Kolem Starkoče jsem si všimla, že ta holka z protějšího sedadla je trošku nervózní a vždycky kouká po názvech stanic. Bylo patrný, že je tu poprvý. Najednou mě čím dál víc napadalo, že to snad ta Marty ségra fakt bude, obzvlášť když se potom chystala ke dveřím ve stejnou chvíli jako já - v Malejch. Přemlouvala jsem sebe samu, že je to blbost, ale přesto jsem na nástupišti pozorovala lidi, jestli tam skutečně není někdo, kdo by na ni čekal. Ale ona se ztratila, šla na druhou stranu, tak jsem se vzdala. Čekám na autobus do Úpice, když někdo naproti sroluje okýnko u auta a zavolá na mě, jestli nechci hodit domů. Byl to Sam. A mně to bylo v okamžiku jasný. Vystoupila Marta a já jí přišla naproti: "Nečekáte tu náhodou na ségru?" A ona: "Jo, tamhle už běží." A tak jsem se začala smát, s Kájou nás představili a jeli jsme všichni v jednom autě. Pochválila jsem jí ten baťoh a ona mně mikinu. Prý byla zvědavá, jestli mě ta průvodčí bude fakt budit, až bude chtít vidět jízdenku.
Večer jsme byli všichni (a i Karolína) u Mattyho na domácí párty a byla to úplná pohoda. Relativně. Víc se toho asi nedozvíte, protože se mi nechce to psát (spíš asi ani nemůžu). Plusový body má můj a Lucčin výlet na Dlouhý, kde nás zastavili nějaký kluci v autě a ptali se nás, jestli jsme tam na akci, a když jsme odpověděly, že sice jo, ale na domácí, trochu je to vykolejilo. :D A taky jsem jí řekla jedno tajemství loňského léta, který jsem od tý doby vlastně neřekla nikdy nikomu. Další kladný body má potom ještě "tajný výlet" s Peťulí, pod zástěrkou čůrání na schody... ^^ Tak zas někdy.
pátek 18. července 2008
Už to tady smrdí
Den dvacátý
Dopoledne jsem se konečně dostala na internet. Ovšem jen na vybrané stránky, něco prostě babičce nefungovalo. (Jako třeba blogspot, že.) Napsala jsem komentář k večernímu filmu, zaregistrovala se na Flickr a potom stahovala HiJackThis, Killbox a OTMoveIt, protože na tom počítači pořád naskakovaly chybový hlášení o nakažených souborech a nehodlaly přestat. Nicméně se mi nepodařilo s tím hnout, neměla jsem moc času psát na Viry.cz a tak.
V poledne jsme s babičkou uvařily úžasnou omáčku s masem a houskovým knedlíkem, učila mě ji a pak mě hrozně chválila, jak jsem to skvěle dochutila kořením. 8) Jako fakt se to povedlo, lepší jídlo jsem dlouho neměla. (Už to tady smrdí, co?) No snad si ten recept budu aspoň chvíli pamatovat.
Odpoledne jsem jela metrem na Vltavskou na céčku, kde jsem měla sraz s Luckou (kterou vlastně vůbec nikdo neznáte). Podívala jsem se tak do útrob dalšího kostela - tentokrát sv. Antonína na Praze 7. A potom jsme si šly sednout do čajky a nevylezly snad další čtyři hodiny a v jednom kuse jen kecaly a kecaly. Vážně bylo pořád o čem mluvit. A bylo to super. Donesli mi teda jinej čaj, než jsem si původně objednala, ale nevadí. Dal se pít, tak co. :))
Večer jsme se měly s babičkou dívat na další film, ale nějak k tomu ani nedošlo. :DD Jedla jsem tvaroh s čokoládovou Karlou a vykládala jí i dědovi o tom, jak mě kdysi obtěžoval Joza a spol., a jak se mi začalo říkat "Lolitka". Děda se ve zvláštních souvislostech ptal na naší třídu a babička začala vyprávět svoje nekonečný příběhy ze života. :DD Nejhorší na tom je, že jsem se dozvěděla, kolik věcí (a jakejch!) jsem vlastně po ženský linii podědila... :D (A bylo to tak šílený, že jsem usnula až ve 4 ráno...)
Dopoledne jsem se konečně dostala na internet. Ovšem jen na vybrané stránky, něco prostě babičce nefungovalo. (Jako třeba blogspot, že.) Napsala jsem komentář k večernímu filmu, zaregistrovala se na Flickr a potom stahovala HiJackThis, Killbox a OTMoveIt, protože na tom počítači pořád naskakovaly chybový hlášení o nakažených souborech a nehodlaly přestat. Nicméně se mi nepodařilo s tím hnout, neměla jsem moc času psát na Viry.cz a tak.
V poledne jsme s babičkou uvařily úžasnou omáčku s masem a houskovým knedlíkem, učila mě ji a pak mě hrozně chválila, jak jsem to skvěle dochutila kořením. 8) Jako fakt se to povedlo, lepší jídlo jsem dlouho neměla. (Už to tady smrdí, co?) No snad si ten recept budu aspoň chvíli pamatovat.
Odpoledne jsem jela metrem na Vltavskou na céčku, kde jsem měla sraz s Luckou (kterou vlastně vůbec nikdo neznáte). Podívala jsem se tak do útrob dalšího kostela - tentokrát sv. Antonína na Praze 7. A potom jsme si šly sednout do čajky a nevylezly snad další čtyři hodiny a v jednom kuse jen kecaly a kecaly. Vážně bylo pořád o čem mluvit. A bylo to super. Donesli mi teda jinej čaj, než jsem si původně objednala, ale nevadí. Dal se pít, tak co. :))
Večer jsme se měly s babičkou dívat na další film, ale nějak k tomu ani nedošlo. :DD Jedla jsem tvaroh s čokoládovou Karlou a vykládala jí i dědovi o tom, jak mě kdysi obtěžoval Joza a spol., a jak se mi začalo říkat "Lolitka". Děda se ve zvláštních souvislostech ptal na naší třídu a babička začala vyprávět svoje nekonečný příběhy ze života. :DD Nejhorší na tom je, že jsem se dozvěděla, kolik věcí (a jakejch!) jsem vlastně po ženský linii podědila... :D (A bylo to tak šílený, že jsem usnula až ve 4 ráno...)
Co máte na Praze nejraději
Den devatenáctý
Středa byla jako vystřižená z ankety "Co máte na Praze nejraději". V půl desátý jsem měla sraz na Náměstí Republiky s Áďou, která za mnou přijela až z daleké Úpice - díky jí za zábavnou společnost! Byly jsme se podívat na výstavě s názvem Alive, fotkách zvířat a popisků o globálních problémech světa. Dalším bodem v plánu bylo nákupní centrum Palladium. Hrozně jsem tam vlastně trpěla, protože jsem se vždycky zbláznila do nějaké věci (jako třeba tílka a trička z Time Outu, zebří krabičky na CD se šálkem na presso, hroší tašky ze Sparkysu) a věděla jsem, že si ji nemůžu koupit. Že musím šetřit. Nebo že takový tílko/tričko/tašku stejně už mám, že by to byl zbytečný kup. Přesto jsem si z první návštěvy Palladia (ano, čtete správně) odvezla fialový infantilní tričko z Ann Christine, dvě naprosto ujetý sponky do vlasů (jednu s plastickou jahodou, druhou fialovou s kytkama) z Pink, A4 sešit s třešněma (přestože ho do školy asi vůbec nebudu potřebovat - nepřišla jsem na jediný předmět, který do něho psát, no nic) a pěnu na holení z DM. (Poslední dvě věci se chystám nechat si proplatit od mámy.)
Naše další kroky vedly na Václavák, tentokrát žádné oblečení, jenom knihy a knihy a knihy. Pořád mám ty poukázky do Kanzelsbergeru, byly jsme v největším z celé ČR a já si nic nevybrala. Ach jo. Španělštinu pro samouky jsem zavrhala z důvodu, že bych se k ní stejně sama bez učitele nedokopala. Povedený cestopis Irska jsem nechala v regálu proto, že se tam chystám až za rok. A Jméno růže jsem si nevzala, protože jsem se náhle zalekla toho, že by se mi nelíbilo a já ho pak měla v poličce. :DD Jsem hloupá. A čím dál víc mi dochází, že jsem si měla vzít to Irsko.
Koňský trh jsme tedy měly za sebou. Metrem jsme dál cestovaly na Malostranskou, odtud došly pěšky na Hrad a asi tisíckrát se u toho fotily. (Bohužel nejpovedenější fotky má u sebe Aduš, ještě mi je neposlala.) Poprvý v životě jsme se podívaly dovnitř do Chrámu svatýho Víta a bylo to tam hrozně hezký. Sešly jsme kolem baziliky sv. Jiří po Starých zámeckých schodech a přejely tramvají řeku. Za dalšího výherce ankety jsme vybraly nábřeží, Národní divadlo a Tančící dům. Mám naprosto ujetý fotky u kanceláře PGM, agentury, která organizuje Růžovou jízdu. Ještě jsme se náhodou dostaly k Emausy (objasnila jsem Aduš svoje dětská traumata) a potom se jely metrem najíst zpět na Náměstí Republiky.
A to jsme neměli dělat. Zapálily se mi lýtka a běžela zpátky do Time Outu. A po další zkoušce tílka jsem ho už nevyhnala z hlavy a musela si ho koupit. A přihodila jsem do košíku i modrý kraťasy, úplně smyslů zbavená. Áďa odjela na Černý Most, já na Hůrku (hrozně jsem si přála, že když mám jednou v životě koupenou celodenní jízdenku za 100 Kč, aby mě zrovna cestou stavěl revizor - a vážně se mi to splnilo). V bytě č. p. 2049 jsem si druhou návštěvu Palladia několik hodin vyčítala. Do chvíle, kdy mi babička oblečení pochválila a přihodila nějaký ten drobný peníz. :))) Den završily Kafe a cigára, film od Jima Jarmusche.
Středa byla jako vystřižená z ankety "Co máte na Praze nejraději". V půl desátý jsem měla sraz na Náměstí Republiky s Áďou, která za mnou přijela až z daleké Úpice - díky jí za zábavnou společnost! Byly jsme se podívat na výstavě s názvem Alive, fotkách zvířat a popisků o globálních problémech světa. Dalším bodem v plánu bylo nákupní centrum Palladium. Hrozně jsem tam vlastně trpěla, protože jsem se vždycky zbláznila do nějaké věci (jako třeba tílka a trička z Time Outu, zebří krabičky na CD se šálkem na presso, hroší tašky ze Sparkysu) a věděla jsem, že si ji nemůžu koupit. Že musím šetřit. Nebo že takový tílko/tričko/tašku stejně už mám, že by to byl zbytečný kup. Přesto jsem si z první návštěvy Palladia (ano, čtete správně) odvezla fialový infantilní tričko z Ann Christine, dvě naprosto ujetý sponky do vlasů (jednu s plastickou jahodou, druhou fialovou s kytkama) z Pink, A4 sešit s třešněma (přestože ho do školy asi vůbec nebudu potřebovat - nepřišla jsem na jediný předmět, který do něho psát, no nic) a pěnu na holení z DM. (Poslední dvě věci se chystám nechat si proplatit od mámy.)
Naše další kroky vedly na Václavák, tentokrát žádné oblečení, jenom knihy a knihy a knihy. Pořád mám ty poukázky do Kanzelsbergeru, byly jsme v největším z celé ČR a já si nic nevybrala. Ach jo. Španělštinu pro samouky jsem zavrhala z důvodu, že bych se k ní stejně sama bez učitele nedokopala. Povedený cestopis Irska jsem nechala v regálu proto, že se tam chystám až za rok. A Jméno růže jsem si nevzala, protože jsem se náhle zalekla toho, že by se mi nelíbilo a já ho pak měla v poličce. :DD Jsem hloupá. A čím dál víc mi dochází, že jsem si měla vzít to Irsko.
Koňský trh jsme tedy měly za sebou. Metrem jsme dál cestovaly na Malostranskou, odtud došly pěšky na Hrad a asi tisíckrát se u toho fotily. (Bohužel nejpovedenější fotky má u sebe Aduš, ještě mi je neposlala.) Poprvý v životě jsme se podívaly dovnitř do Chrámu svatýho Víta a bylo to tam hrozně hezký. Sešly jsme kolem baziliky sv. Jiří po Starých zámeckých schodech a přejely tramvají řeku. Za dalšího výherce ankety jsme vybraly nábřeží, Národní divadlo a Tančící dům. Mám naprosto ujetý fotky u kanceláře PGM, agentury, která organizuje Růžovou jízdu. Ještě jsme se náhodou dostaly k Emausy (objasnila jsem Aduš svoje dětská traumata) a potom se jely metrem najíst zpět na Náměstí Republiky.
A to jsme neměli dělat. Zapálily se mi lýtka a běžela zpátky do Time Outu. A po další zkoušce tílka jsem ho už nevyhnala z hlavy a musela si ho koupit. A přihodila jsem do košíku i modrý kraťasy, úplně smyslů zbavená. Áďa odjela na Černý Most, já na Hůrku (hrozně jsem si přála, že když mám jednou v životě koupenou celodenní jízdenku za 100 Kč, aby mě zrovna cestou stavěl revizor - a vážně se mi to splnilo). V bytě č. p. 2049 jsem si druhou návštěvu Palladia několik hodin vyčítala. Do chvíle, kdy mi babička oblečení pochválila a přihodila nějaký ten drobný peníz. :))) Den završily Kafe a cigára, film od Jima Jarmusche.
Extrémně nechutné
Den osmnáctý
Ve Svatoňovicích mi s taškou pomohl asi padesátiletý chlápek. Choval se jako gentleman, tak proč ne. Zajímalo ho, odkud jsem a kam jedu. Tak jsem si trochu vymýšlela. "Tak to máte blízko na nákupy, když bydlíte přímo v tom domě vedle Tomana..." Hehe. Zahlídnul můj řidičák a vyptával se, jaký máme auto. A jestli prý řídím často. Stále ještě se to dalo, starší lidé mají málo vnějších podnětů, rádi se baví s cizími, ok. Jen jsem dočítala Márqueze a trochu mě rušil. Nejhorší scéna ale přišla teprve, když mi řekl, ať si klidně posunu nohy dál, že mi udělá místo. Odpověděla jsem, že je to v pohodě, že nechci. A on mě chytnul za stehna a posunul nohy dopředu. Extrémně nechutné. :-! A nebyla jsem vlastně sama, koho obtěžoval, cestou do Hradce stihnul nutit i hodně korpulentní vedoucí jakéhosi tábora, aby si sedla vedle něho. Fuj.
Jak jsem se už zmínila, v úterý ve vlaku do Prahy jsem teda dočetla Márqueze a dost se mi to líbilo. Večer jsem se dál kulturně vzdělávala, koukaly jsme s babičkou na nějaký filmy a seriály.
Jinak jsme se byli všichni projít až do Jinonic, obhlídli jsme budovu Fakulty sociálních věd UK a musím konstatovat, že chodit tam by byl vážně luxus. Koleje, škola i menza jsou v jedný budově, a to budově, která je přímo uprostřed rezidenční čtvrti pro milionáře, mezi stovkami krásných nových bytů... Fakt se tam moc chci dostat. A nejen kvůli tomu komfortu.
Ve Svatoňovicích mi s taškou pomohl asi padesátiletý chlápek. Choval se jako gentleman, tak proč ne. Zajímalo ho, odkud jsem a kam jedu. Tak jsem si trochu vymýšlela. "Tak to máte blízko na nákupy, když bydlíte přímo v tom domě vedle Tomana..." Hehe. Zahlídnul můj řidičák a vyptával se, jaký máme auto. A jestli prý řídím často. Stále ještě se to dalo, starší lidé mají málo vnějších podnětů, rádi se baví s cizími, ok. Jen jsem dočítala Márqueze a trochu mě rušil. Nejhorší scéna ale přišla teprve, když mi řekl, ať si klidně posunu nohy dál, že mi udělá místo. Odpověděla jsem, že je to v pohodě, že nechci. A on mě chytnul za stehna a posunul nohy dopředu. Extrémně nechutné. :-! A nebyla jsem vlastně sama, koho obtěžoval, cestou do Hradce stihnul nutit i hodně korpulentní vedoucí jakéhosi tábora, aby si sedla vedle něho. Fuj.
Jak jsem se už zmínila, v úterý ve vlaku do Prahy jsem teda dočetla Márqueze a dost se mi to líbilo. Večer jsem se dál kulturně vzdělávala, koukaly jsme s babičkou na nějaký filmy a seriály.
Jinak jsme se byli všichni projít až do Jinonic, obhlídli jsme budovu Fakulty sociálních věd UK a musím konstatovat, že chodit tam by byl vážně luxus. Koleje, škola i menza jsou v jedný budově, a to budově, která je přímo uprostřed rezidenční čtvrti pro milionáře, mezi stovkami krásných nových bytů... Fakt se tam moc chci dostat. A nejen kvůli tomu komfortu.
Legendární honosná projížďka
Den sedmnáctý
V pondělí dopoledne jsem byla nakupovat. Dostala jsem za úkol vybrat tuhé mýdlo do koupelny, a tak jsem zvolila Lux s vůní růže. Že bych se teď konečně začala mejt? (Vtip, samozřejmě. :)) Na oběd jsem se vyšplhala na Krétu k Ádě, která mi udělala palačinky a lívance s nugetou. K tomu jsem cestou natrhala maliny, takže to nakonec mělo úplně geniální chuť...
Následovala legendární honosná projížďka ve Fiatu 500, fakt jsem se cejtila jako drsná holka z Beverly Hills. :DD Mávala jsem na lidi střešním oknem, bavila se jejich výrazy závisti, údivu, obdivu. Super to bylo. :))) Jeli jsme z Kréty k nám, pak do Havlovic a přes Popluž zase zpátky na Sychrov. Měla jsem tam totiž sraz u Maršíků.
K večeři jsem si dala nejdřív neškodný medovník s malinovým koktejlem. Ale potom jsem se trochu... řekněme, že jsem se přejedla sendvičem... :D (Kdo ví, ví. Kdo neví, pomůže jedině nápověda 5. dílu 3. série How I Met Your Mother.) A to byla ostuda. Už jen moje poznámky z mobilu vypovídají své hesly jako "fontána na WC", "ropná mašinérie" nebo "kulečnice". To video od Filipa snad radši nikdy ani nevidět... ;)
V pondělí dopoledne jsem byla nakupovat. Dostala jsem za úkol vybrat tuhé mýdlo do koupelny, a tak jsem zvolila Lux s vůní růže. Že bych se teď konečně začala mejt? (Vtip, samozřejmě. :)) Na oběd jsem se vyšplhala na Krétu k Ádě, která mi udělala palačinky a lívance s nugetou. K tomu jsem cestou natrhala maliny, takže to nakonec mělo úplně geniální chuť...
Následovala legendární honosná projížďka ve Fiatu 500, fakt jsem se cejtila jako drsná holka z Beverly Hills. :DD Mávala jsem na lidi střešním oknem, bavila se jejich výrazy závisti, údivu, obdivu. Super to bylo. :))) Jeli jsme z Kréty k nám, pak do Havlovic a přes Popluž zase zpátky na Sychrov. Měla jsem tam totiž sraz u Maršíků.
K večeři jsem si dala nejdřív neškodný medovník s malinovým koktejlem. Ale potom jsem se trochu... řekněme, že jsem se přejedla sendvičem... :D (Kdo ví, ví. Kdo neví, pomůže jedině nápověda 5. dílu 3. série How I Met Your Mother.) A to byla ostuda. Už jen moje poznámky z mobilu vypovídají své hesly jako "fontána na WC", "ropná mašinérie" nebo "kulečnice". To video od Filipa snad radši nikdy ani nevidět... ;)
neděle 13. července 2008
Nutno se pochválit
Den šestnáctý
Čtu knihu. Ano, já čtu knihu. KNIHU! A co je na tom ještě lepší, jsem už dávno za půlkou a se čtením jsem začala dnes okolo 10. dopoledne! Koleduju si o rekord. Chtěla jsem to ještě dneska dočíst, nebyl by to problém, ovšem to by museli vypnout proud. Nesměl by jít počítač, žejo. A teď něco k té literatuře, co si jako jedna z opravdu mála mála mála dokázala vydobýt moji pozornost. Jmenuje se to O lásce a jiných běsech, na první pohled a poslech názvu nezajímavé. Jenže! (slovo jenže se mi moc líbí) Napsal ji Gabriel García Márquez, nejslavnější a nejlepší latinskoamerický spisovatel, v roce 1982 dostal Nobelovu cenu. Jeho nejznámější díla jsou třeba Sto roků samoty, Všechna špína světa, Na paměť mým smutným courám (super název ^^) a hlavně Láska za časů cholery, kterou nedávno zfilmovali. A tahle, co čtu já, je o dvanáctiletý holce, kterou pokouše pes, kterej má vzteklinu a katolíci ji prohlásej za posedlou ďáblem a zavřou do kláštera. Krom toho, její táta byl do 52 let panic, máma zas hrozná coura. A teď umře na selhání jater, protože v mládí vypila příliš medoviny... Hrozně mě to baví. :))) A třeba mi to pak učitelka i dovolí místo nějaký povinný četby zapsat do čtenářáku.
V práci jsem trpěla bolestma, ukořistila 3 Veselý výlety pro příbuzný, co si o ně řekli, dělala na statistikách prodeje v Excelu (další precizní výtvor, nutno se pochválit) a obsluhovala Nizozemce. 10 minut po konci otevíračky, ale nevadí. Spustili na mě německy, z čehož jsem rozpoznala jen gegen. :DD Zoufale jsem zakňučela "English?" a dopadlo to dobře, anglicky mluvili snad ještě líp. A byli fajn, chtěli nějakej program, kam se jet podívat s šestiletým a ještě menším dítětem. A potom hřiště, tak jsem je poslala do Havlovic, popřála jim "good luck" a taky "have a nice trip" a šla domů. A pak že angličtinu přes prázdniny v Úpici nevyužijete, že. 8)
Čtu knihu. Ano, já čtu knihu. KNIHU! A co je na tom ještě lepší, jsem už dávno za půlkou a se čtením jsem začala dnes okolo 10. dopoledne! Koleduju si o rekord. Chtěla jsem to ještě dneska dočíst, nebyl by to problém, ovšem to by museli vypnout proud. Nesměl by jít počítač, žejo. A teď něco k té literatuře, co si jako jedna z opravdu mála mála mála dokázala vydobýt moji pozornost. Jmenuje se to O lásce a jiných běsech, na první pohled a poslech názvu nezajímavé. Jenže! (slovo jenže se mi moc líbí) Napsal ji Gabriel García Márquez, nejslavnější a nejlepší latinskoamerický spisovatel, v roce 1982 dostal Nobelovu cenu. Jeho nejznámější díla jsou třeba Sto roků samoty, Všechna špína světa, Na paměť mým smutným courám (super název ^^) a hlavně Láska za časů cholery, kterou nedávno zfilmovali. A tahle, co čtu já, je o dvanáctiletý holce, kterou pokouše pes, kterej má vzteklinu a katolíci ji prohlásej za posedlou ďáblem a zavřou do kláštera. Krom toho, její táta byl do 52 let panic, máma zas hrozná coura. A teď umře na selhání jater, protože v mládí vypila příliš medoviny... Hrozně mě to baví. :))) A třeba mi to pak učitelka i dovolí místo nějaký povinný četby zapsat do čtenářáku.
V práci jsem trpěla bolestma, ukořistila 3 Veselý výlety pro příbuzný, co si o ně řekli, dělala na statistikách prodeje v Excelu (další precizní výtvor, nutno se pochválit) a obsluhovala Nizozemce. 10 minut po konci otevíračky, ale nevadí. Spustili na mě německy, z čehož jsem rozpoznala jen gegen. :DD Zoufale jsem zakňučela "English?" a dopadlo to dobře, anglicky mluvili snad ještě líp. A byli fajn, chtěli nějakej program, kam se jet podívat s šestiletým a ještě menším dítětem. A potom hřiště, tak jsem je poslala do Havlovic, popřála jim "good luck" a taky "have a nice trip" a šla domů. A pak že angličtinu přes prázdniny v Úpici nevyužijete, že. 8)
Heslo zní stav osudu
Den patnáctý
Naposledy jsem ráno vstávala na stejném místě jako skoro celý předchozí týden. V práci jsem měla dokonce 4 zákazníky. Letošní rekord, heh. :D
Večer jsme opět transporterem vyrazili do terénu, tentokrát do Hradce do kina. My holky jsme teda původně jely na Bathory, jenže to byla vlastně hradecká premiéra den po té ve Varech, a tak už bylo všechno vyprodaný. Šly jsme teda s klukama na Wanted. A já nevím, ale doteď z toho filmu nejsem moudrá. Však jsem taky napsala pěkně zmatenej komentář na CSFD. Přišlo mi to spíš jako parodie, v tom případě bych byla spokojená. (Heslo zní stav osudu.) Ale jestli to parodie být neměla, hmm, co dodat... nic moc. No každopádně jsem už poněkolikáté v životě zapochybovala o hereckém talentu Angeliny Jolie, měla jsem dát na svojí intuici, že už mě asi žádnou rolí nikdy nedostane. :/
Cestou zpátky ještě McFlurry od Meka (dobrá večeře, ne?) a pak jsem byla tak mrtvá, že jsem ze sebe jenom doma shodila oblečení a usnula. Uf.
Naposledy jsem ráno vstávala na stejném místě jako skoro celý předchozí týden. V práci jsem měla dokonce 4 zákazníky. Letošní rekord, heh. :D
Večer jsme opět transporterem vyrazili do terénu, tentokrát do Hradce do kina. My holky jsme teda původně jely na Bathory, jenže to byla vlastně hradecká premiéra den po té ve Varech, a tak už bylo všechno vyprodaný. Šly jsme teda s klukama na Wanted. A já nevím, ale doteď z toho filmu nejsem moudrá. Však jsem taky napsala pěkně zmatenej komentář na CSFD. Přišlo mi to spíš jako parodie, v tom případě bych byla spokojená. (Heslo zní stav osudu.) Ale jestli to parodie být neměla, hmm, co dodat... nic moc. No každopádně jsem už poněkolikáté v životě zapochybovala o hereckém talentu Angeliny Jolie, měla jsem dát na svojí intuici, že už mě asi žádnou rolí nikdy nedostane. :/
Cestou zpátky ještě McFlurry od Meka (dobrá večeře, ne?) a pak jsem byla tak mrtvá, že jsem ze sebe jenom doma shodila oblečení a usnula. Uf.
sobota 12. července 2008
Dyť tam už dávno neprší
Den čtrnáctý
To to utíká. A to prakticky v červenci nic nedělám, srpen uteče ještě rychlejc. :( No, žádný stěžování, budu se snažit si to ještě užít. :D
V pátek jsem vstávala na stejným místě jako předchozí dny, ale tentokrát jsem musela rychle domů, dokreslit patnáctku do sestřenčina přání a něco pěknýho připsat. Skoro jsem si nestihla odlakovat nehty a umejt hlavu, ale nakonec to zdárně dopadlo.
Samotná oslava včera proběhla docela v pohodě, ani jsem to nečekala. Strejda mi dolíval růžový víno, který mi hrozně chutnalo, a tak se mi povedlo se i mírně opít. Večer s náma trávil sestřenky "nový přítel"... ale děsně sympatickej kluk a navíc nevypadá vůbec na patnáct, ale nejmíň na sedmnáct. Dostala jsem vypůjčený tři knížky (Ostře sledované vlaky a Tři kamarádi - jako povinnou četbu od tety + něco od sestřenky). Taky mi z dovolený přivezli hrozně roztomilej infantilní věšák, musim mu vymyslet místo. (Dneska bysme se klidně s mámou mohly pustit do tý úpravy pokoje...) No a když mi ho předali, brácha jen suše poznamenal: "To si pověsíš u Matěje, jo?" Strašně ho štve, že nespim doma. Že prý je s našima nuda. :DD
No a kam mě přes Bohuslavice a Batňovice táta potom z oslavy odvez'? Klidně hádejte třikrát. :DD ... No a byla tam taková menší akce - vlastně ani ne moc klasická, spíš netradiční a celkem alternativní garážová sešlost... 8) No a Jenda se zase ukázal (promiň, kluku, že to prásknu, ale bylo to moc vtipný a chci se podělit :P). Chvíli to vypadalo, že usíná, najednou se zvednul a někam zmizel. Tak jsme odhadli, že bude spát v autě nebo někde vevnitř. Jenže chyba. Když se asi po hodině (nebo hodině a půl), během který jsem ho byla několikrát hledat, ukázal na chodbě a my se ho zeptali, kde byl, odpověděl bez většího zájmu "venku" a tvářil se, že byl pryč asi 5 minut. (Trochu se mu rozpad' časoprostor, chudákovi, no.) Venku celou tu dobu strašně lilo, tak se ho Danča zeptala, kde teda přesně byl, když je suchej. "Dyť tam už dávno neprší," řek' zase hrdě, sednul si a čelil dál... :)))
Ještě 3 věci mimo: 1) Nebudu mít na fesťák asi přístup do tetina bytu, snad to Marta nějak přežije, no. 2) Tak favorita už nemáme, ani jsem ho tu nestihla dražit, jak jsem chtěla. :DD Ani jsem se nestihla rozloučit. Za 2000 ho koupil pan Minář - Autodíly ze Dvora. 3) Zapomněla jsem napsat, že jsem si minulou sobotu v noci splnila sen - hodila jsem za sebe skleničku na víno, aby se roztříštila... ^^ I když to teda pořád ještě nebylo ono, chce to vypít sekt a potom házet + tahle už rozbitá byla, proto jsem s ní mohla takhle zacházet, nebylo to příliš spontánní. Ale nevadí, každej nácvik dobrej. 8))
To to utíká. A to prakticky v červenci nic nedělám, srpen uteče ještě rychlejc. :( No, žádný stěžování, budu se snažit si to ještě užít. :D
V pátek jsem vstávala na stejným místě jako předchozí dny, ale tentokrát jsem musela rychle domů, dokreslit patnáctku do sestřenčina přání a něco pěknýho připsat. Skoro jsem si nestihla odlakovat nehty a umejt hlavu, ale nakonec to zdárně dopadlo.
Samotná oslava včera proběhla docela v pohodě, ani jsem to nečekala. Strejda mi dolíval růžový víno, který mi hrozně chutnalo, a tak se mi povedlo se i mírně opít. Večer s náma trávil sestřenky "nový přítel"... ale děsně sympatickej kluk a navíc nevypadá vůbec na patnáct, ale nejmíň na sedmnáct. Dostala jsem vypůjčený tři knížky (Ostře sledované vlaky a Tři kamarádi - jako povinnou četbu od tety + něco od sestřenky). Taky mi z dovolený přivezli hrozně roztomilej infantilní věšák, musim mu vymyslet místo. (Dneska bysme se klidně s mámou mohly pustit do tý úpravy pokoje...) No a když mi ho předali, brácha jen suše poznamenal: "To si pověsíš u Matěje, jo?" Strašně ho štve, že nespim doma. Že prý je s našima nuda. :DD
No a kam mě přes Bohuslavice a Batňovice táta potom z oslavy odvez'? Klidně hádejte třikrát. :DD ... No a byla tam taková menší akce - vlastně ani ne moc klasická, spíš netradiční a celkem alternativní garážová sešlost... 8) No a Jenda se zase ukázal (promiň, kluku, že to prásknu, ale bylo to moc vtipný a chci se podělit :P). Chvíli to vypadalo, že usíná, najednou se zvednul a někam zmizel. Tak jsme odhadli, že bude spát v autě nebo někde vevnitř. Jenže chyba. Když se asi po hodině (nebo hodině a půl), během který jsem ho byla několikrát hledat, ukázal na chodbě a my se ho zeptali, kde byl, odpověděl bez většího zájmu "venku" a tvářil se, že byl pryč asi 5 minut. (Trochu se mu rozpad' časoprostor, chudákovi, no.) Venku celou tu dobu strašně lilo, tak se ho Danča zeptala, kde teda přesně byl, když je suchej. "Dyť tam už dávno neprší," řek' zase hrdě, sednul si a čelil dál... :)))
Ještě 3 věci mimo: 1) Nebudu mít na fesťák asi přístup do tetina bytu, snad to Marta nějak přežije, no. 2) Tak favorita už nemáme, ani jsem ho tu nestihla dražit, jak jsem chtěla. :DD Ani jsem se nestihla rozloučit. Za 2000 ho koupil pan Minář - Autodíly ze Dvora. 3) Zapomněla jsem napsat, že jsem si minulou sobotu v noci splnila sen - hodila jsem za sebe skleničku na víno, aby se roztříštila... ^^ I když to teda pořád ještě nebylo ono, chce to vypít sekt a potom házet + tahle už rozbitá byla, proto jsem s ní mohla takhle zacházet, nebylo to příliš spontánní. Ale nevadí, každej nácvik dobrej. 8))
čtvrtek 10. července 2008
Jako ten chlápek z Trocnova
Den třináctý
Tak jsem se po tom blogařském dluhu dohrabala až k dnešku. Dneska jsem se opět budila na Kvíčale. Opět bez korzetu. Tentokrát bez poznamenání nočními můrami, zato s poznamenáním nočními komáry. Fakt. Stalo se mi to teprve podruhý v životě, a to to ještě teď není tak příšerný jako to bylo tenkrát v Janovicích. Abyste chápali, pobodal mě ten komár tak šikovně, že mi napuchlo levé oční víčko. Takže vypadám jako retard. :DD Ale pořád vidím skoro normálně, to je hlavní. Když se mi stalo to samé kdysi, přes půl dne jsem byla jako ten chlápek z Trocnova. (= Jan Žižka, pozn. red.) :DD Tak teď jen čekám, až to trošku splaskne, ale nevim nevim.
Tentokrát jsem už chtěla brzy vstávat, kolem osmý. Že jako pojedu k Lucce do Havlovic. Jenže ona mi včera večer psala, že nemůže, že to musíme nechat na jindy. :( A to je vlastně důvod, proč zase sedím u blogu a něco sem jakože píšu. Chtěla jsem jít dokonce domů hned, jak se probudím, ale když jsem si přichystala a sbalila všechny věci, tak se rozpršelo. Tak trochu znamení... ^^
Zítra se chystám na oslavu k sestřence, po těch problémech, co trochu nastávaly s jejími dárky, jsem na to vážně zvědavá. A doufám, že brzy skončíme. Sestřenka by mohla jít ven za Honzou a my jet domů. Co tam sami. A taky se mi nechce moc do toho Trauče řídit, protože pojede i táta, a ten má vždycky tisíc připomínek. :/ A hlavně chci sestřence k patnáctinám
připít šampáněm, nejen nějakým nealkem. A chci tam pít celkově. Jsem holt notor, ne motor (= řidič, pozn. red.). Hehe. :)))
Tak jsem se po tom blogařském dluhu dohrabala až k dnešku. Dneska jsem se opět budila na Kvíčale. Opět bez korzetu. Tentokrát bez poznamenání nočními můrami, zato s poznamenáním nočními komáry. Fakt. Stalo se mi to teprve podruhý v životě, a to to ještě teď není tak příšerný jako to bylo tenkrát v Janovicích. Abyste chápali, pobodal mě ten komár tak šikovně, že mi napuchlo levé oční víčko. Takže vypadám jako retard. :DD Ale pořád vidím skoro normálně, to je hlavní. Když se mi stalo to samé kdysi, přes půl dne jsem byla jako ten chlápek z Trocnova. (= Jan Žižka, pozn. red.) :DD Tak teď jen čekám, až to trošku splaskne, ale nevim nevim.
Tentokrát jsem už chtěla brzy vstávat, kolem osmý. Že jako pojedu k Lucce do Havlovic. Jenže ona mi včera večer psala, že nemůže, že to musíme nechat na jindy. :( A to je vlastně důvod, proč zase sedím u blogu a něco sem jakože píšu. Chtěla jsem jít dokonce domů hned, jak se probudím, ale když jsem si přichystala a sbalila všechny věci, tak se rozpršelo. Tak trochu znamení... ^^
Zítra se chystám na oslavu k sestřence, po těch problémech, co trochu nastávaly s jejími dárky, jsem na to vážně zvědavá. A doufám, že brzy skončíme. Sestřenka by mohla jít ven za Honzou a my jet domů. Co tam sami. A taky se mi nechce moc do toho Trauče řídit, protože pojede i táta, a ten má vždycky tisíc připomínek. :/ A hlavně chci sestřence k patnáctinám
připít šampáněm, nejen nějakým nealkem. A chci tam pít celkově. Jsem holt notor, ne motor (= řidič, pozn. red.). Hehe. :)))
Kdy jsem už líná být nechtěla
Den dvanáctý
Ve středu už jsem se probudila na Kvíčale. Bez korzetu. :D A byla jsem úplně vyděšená po sérii odpornejch snů, kdy mě honil zabiják ve stylu Zodiaca. (Hádejte, na jakej film jsme se předchozí večer dívali, že...) A protože Matěj si vzal z práce volno, mohli jsme se strašně dlouho válet a utápět ve svojí nekonečný lenosti... :DD Jenže. Pak nastala chvíle, kdy jsem už líná být nechtěla. K obědu jsme si dali špagety s tuňákem, potom jsme něco uklidili, umyli nádobí. Dokonce se mi strašně chtělo začít čistit koupelnu, našla jsem si i přípravek... :D Šli jsme taky ostříhávat starý zvladlý růže a jednu pěknou jsme vzali dovnitř, fakt je výborná, jsem si ji musela vyfotit a doma zařadím do příslušné složky v compu. :DD No však víte. A jestli nevíte, přečtěte si spodní odstavce ze dne jedenáctého. :))) Večer jsem ještě viděla Batmana a na ČT2 potom Zlomené květiny. Skvělá scénka s Lolitou. :DD
Jíťa se má, má ve městě super krám s věcma na spaní, třeba i s klapkama... <33 Ty jsem vždycky strašně chtěla. A jestli je najde, možná mi je i přiveze. Eur má dost. Anebo jí to i zaplatim. Posílala jsem jí taky BSplayer, ani nevím, jestli jí nakonec šel spustit.
Jinak vám povím, nalakovala jsem si všechny nehty načerveno, lakem, který má v názvu "Lasting Colour". Tak proč je mám teda po dvou dnech úplně zničený, po jediným umytým nádobí a jinak normálním zacházení? Hrozný, fakt. Nic to nevydrží. :(
Přemejšlela jsem, jestli ten obrázek vlevo nenahradit tou fotkou se mnou a s růžema. Ale asi ne, takhle je to lepší barevně. A nepotřebuju se na sebe přece pořád dívat, ne? Nejsem žádnej narcis. ^^
snídaně: rohlík s nutellou
oběd: špagety s tuňákem
svačina: kinder čokolády
večeře: míchaná vajíčka
Ve středu už jsem se probudila na Kvíčale. Bez korzetu. :D A byla jsem úplně vyděšená po sérii odpornejch snů, kdy mě honil zabiják ve stylu Zodiaca. (Hádejte, na jakej film jsme se předchozí večer dívali, že...) A protože Matěj si vzal z práce volno, mohli jsme se strašně dlouho válet a utápět ve svojí nekonečný lenosti... :DD Jenže. Pak nastala chvíle, kdy jsem už líná být nechtěla. K obědu jsme si dali špagety s tuňákem, potom jsme něco uklidili, umyli nádobí. Dokonce se mi strašně chtělo začít čistit koupelnu, našla jsem si i přípravek... :D Šli jsme taky ostříhávat starý zvladlý růže a jednu pěknou jsme vzali dovnitř, fakt je výborná, jsem si ji musela vyfotit a doma zařadím do příslušné složky v compu. :DD No však víte. A jestli nevíte, přečtěte si spodní odstavce ze dne jedenáctého. :))) Večer jsem ještě viděla Batmana a na ČT2 potom Zlomené květiny. Skvělá scénka s Lolitou. :DD
Jíťa se má, má ve městě super krám s věcma na spaní, třeba i s klapkama... <33 Ty jsem vždycky strašně chtěla. A jestli je najde, možná mi je i přiveze. Eur má dost. Anebo jí to i zaplatim. Posílala jsem jí taky BSplayer, ani nevím, jestli jí nakonec šel spustit.
Jinak vám povím, nalakovala jsem si všechny nehty načerveno, lakem, který má v názvu "Lasting Colour". Tak proč je mám teda po dvou dnech úplně zničený, po jediným umytým nádobí a jinak normálním zacházení? Hrozný, fakt. Nic to nevydrží. :(
Přemejšlela jsem, jestli ten obrázek vlevo nenahradit tou fotkou se mnou a s růžema. Ale asi ne, takhle je to lepší barevně. A nepotřebuju se na sebe přece pořád dívat, ne? Nejsem žádnej narcis. ^^
snídaně: rohlík s nutellou
oběd: špagety s tuňákem
svačina: kinder čokolády
večeře: míchaná vajíčka
Zrovna to Jméno růže
Den jedenáctý
Poslala jsem pohled Úpice uživateli Crazer z csfd. 8) Nudila jsem se jednou v práci a on vůbec neměl tušení, že naše město existuje, tak jsme se takhle dohodli. Včera už mi psal, že za něj děkuje. Teď mi možná pošle na oplátku pohled z Písku. Nebo z dovolené v Brně, čert ví...
V úterý jsem se taky budila (po dlouhý době a na dlouhou dobu :D) doma. Spala jsem v korzetu (-||- :P). A příjemným překvapením toho rána bylo, že mi brácha dones' snídani až do postele, bublaninu a kakao. Někdy fakt není tak příšernej. Někdy za to dokonce ani nic nechce.
Woohoo, dočetla jsem první knihu snad po roce (*stud*)! Krátké pohádky pro unavené rodiče od Viewegha. 78 stran. Ale když já vážně čtu jenom o prázdninách, nemůžu za to. Zjistila jsem, že jsem za celý školní rok fakt nepřečetla vůbec nic. A ve čtenářáku mám jen to, co jsem viděla v divadle. Nebo zfilmované. Ale do příštího roku se to zlepší, doufám. Viděla jsem u maturit, jak čtenářák pomáhá. A taky máme docela v pohodě povinnou četbu, snad si i něco vyberu. ^^ Určitě bych si chtěla sehnat Jméno růže od Umberta Eca, to mě vždycky zajímalo, a tak jsem si nikdy nečetla žádný obsahy (jakože "spoilery"), aby mě to pak bavilo... Dokonce o tý knížce mluvila ta přednášející na Festivalu Fantazie.
Přijela za mnou Romča, tak jsme dlouho kecaly, jedly slaný tyčky a polomáčený. Já jí vypalovala dvě dývka s filmama a fotky ze všech tří Růžovejch jízd. (Prej na podzim bude 4. etapa!! Nechtělo by se mi, ale za ty peníze by to rozhodně stálo! :-X) Protože jsem se probírala fotkama, donutilo mě to připojit konečně kabel k mobilu, pěkně to tam promazat a fotky v PC trochu uspořádat. Aspoň jsem si tak získala zpátky místo na kartě - třeba na novou hru Shopping Madness nebo na nový alba, co jsem si tam přidávala. Jo a z těch fotek jsem vybrala nějaký ze školy - za celej půlrok + taky z nějakejch společnejch akcí a dala je na třídní rajče. Dole je ta slibovaná fotka s růžema od Sama... :))
Napadlo mě, že si musim vyměnit dvě "favourites" v levým sloupečku. A to tak, že přidám růže <33. A žlutou barvu. Přišla jsem na to, že jsem na obojí fakt ujetá. A došlo mi to tak, že jsem stála ve svým žluto-zeleně vymalovaným pokoji a nesla jsem svou žlutou peněženku ke žlutýmu pouzdru na brýle. Na sobě jsem měla žlutý tílko a všechno to rovnala do žluto-černýho baťohu. To s těma růžema je to trochu jinak. Ale už je to taky taková zvláštní posedlost. Potom se nedivte, že si z povinný četby vyberu zrovna to Jméno růže... ;) :DD
Poslala jsem pohled Úpice uživateli Crazer z csfd. 8) Nudila jsem se jednou v práci a on vůbec neměl tušení, že naše město existuje, tak jsme se takhle dohodli. Včera už mi psal, že za něj děkuje. Teď mi možná pošle na oplátku pohled z Písku. Nebo z dovolené v Brně, čert ví...
V úterý jsem se taky budila (po dlouhý době a na dlouhou dobu :D) doma. Spala jsem v korzetu (-||- :P). A příjemným překvapením toho rána bylo, že mi brácha dones' snídani až do postele, bublaninu a kakao. Někdy fakt není tak příšernej. Někdy za to dokonce ani nic nechce.
Woohoo, dočetla jsem první knihu snad po roce (*stud*)! Krátké pohádky pro unavené rodiče od Viewegha. 78 stran. Ale když já vážně čtu jenom o prázdninách, nemůžu za to. Zjistila jsem, že jsem za celý školní rok fakt nepřečetla vůbec nic. A ve čtenářáku mám jen to, co jsem viděla v divadle. Nebo zfilmované. Ale do příštího roku se to zlepší, doufám. Viděla jsem u maturit, jak čtenářák pomáhá. A taky máme docela v pohodě povinnou četbu, snad si i něco vyberu. ^^ Určitě bych si chtěla sehnat Jméno růže od Umberta Eca, to mě vždycky zajímalo, a tak jsem si nikdy nečetla žádný obsahy (jakože "spoilery"), aby mě to pak bavilo... Dokonce o tý knížce mluvila ta přednášející na Festivalu Fantazie.
Přijela za mnou Romča, tak jsme dlouho kecaly, jedly slaný tyčky a polomáčený. Já jí vypalovala dvě dývka s filmama a fotky ze všech tří Růžovejch jízd. (Prej na podzim bude 4. etapa!! Nechtělo by se mi, ale za ty peníze by to rozhodně stálo! :-X) Protože jsem se probírala fotkama, donutilo mě to připojit konečně kabel k mobilu, pěkně to tam promazat a fotky v PC trochu uspořádat. Aspoň jsem si tak získala zpátky místo na kartě - třeba na novou hru Shopping Madness nebo na nový alba, co jsem si tam přidávala. Jo a z těch fotek jsem vybrala nějaký ze školy - za celej půlrok + taky z nějakejch společnejch akcí a dala je na třídní rajče. Dole je ta slibovaná fotka s růžema od Sama... :))
Napadlo mě, že si musim vyměnit dvě "favourites" v levým sloupečku. A to tak, že přidám růže <33. A žlutou barvu. Přišla jsem na to, že jsem na obojí fakt ujetá. A došlo mi to tak, že jsem stála ve svým žluto-zeleně vymalovaným pokoji a nesla jsem svou žlutou peněženku ke žlutýmu pouzdru na brýle. Na sobě jsem měla žlutý tílko a všechno to rovnala do žluto-černýho baťohu. To s těma růžema je to trochu jinak. Ale už je to taky taková zvláštní posedlost. Potom se nedivte, že si z povinný četby vyberu zrovna to Jméno růže... ;) :DD
pondělí 7. července 2008
Cenzurováno s omluvou
Den desátý
Dostatečně jsem se vyspala. Ráno i odpoledne. Až z toho mám strach, že v noci neusnu. A jediný, co jsem za dnešek kromě spořádání tuny jídla udělala, bylo zkouknutí Freedom Writers. O rasovejch problémech, líbilo se mi to. A mam další film do sbírky Hilary Swank. :D
V těchto místech CENZUROVÁNO - s omluvou.
Strašně mě bolí záda, nemůžu se vůbec pohnout doleva, je to v háji. Asi bych měla začít cvičit, jenže. Vždycky je tam to jenže. Jenže je vlastně vyjádřením lenosti. Něco jako jeho synonymum ale. (Stejně by mě cvičení v tomhle stavu akorát bolelo.) Doufám, že to přejde, masérka je totiž na dovolený, takže mě nemá kdo zachránit... :(
Psala jsem konečně babičce z Prahy, kdy přijedu. A bude to v úterý. Moc se mi tam nechce, ale vim, že mě ráda uvidí, tak to ňák přežiju. Kdybych ale aspoň měla víc peněz na útratu, když už tam jedu. Budu se muset krotit.
Dostatečně jsem se vyspala. Ráno i odpoledne. Až z toho mám strach, že v noci neusnu. A jediný, co jsem za dnešek kromě spořádání tuny jídla udělala, bylo zkouknutí Freedom Writers. O rasovejch problémech, líbilo se mi to. A mam další film do sbírky Hilary Swank. :D
V těchto místech CENZUROVÁNO - s omluvou.
Strašně mě bolí záda, nemůžu se vůbec pohnout doleva, je to v háji. Asi bych měla začít cvičit, jenže. Vždycky je tam to jenže. Jenže je vlastně vyjádřením lenosti. Něco jako jeho synonymum ale. (Stejně by mě cvičení v tomhle stavu akorát bolelo.) Doufám, že to přejde, masérka je totiž na dovolený, takže mě nemá kdo zachránit... :(
Psala jsem konečně babičce z Prahy, kdy přijedu. A bude to v úterý. Moc se mi tam nechce, ale vim, že mě ráda uvidí, tak to ňák přežiju. Kdybych ale aspoň měla víc peněz na útratu, když už tam jedu. Budu se muset krotit.
neděle 6. července 2008
Pokojskou možná zůstanu
Den devátý
Mám nepříjemný pocit, že když nenapíšu pár řádek k dnešku teď, tak už nikdy. Naši se přivalej jako velká voda a prý potřebujou na internetu hledat tisíce věcí, brácha se bude chtít dívat na všechno (ne)možný atp.
Jako ono není moc co dodávat, hehe. Vypsala jsem se holt ráno. Tak odporně dlouhej zápis už jen tak něco nepředčí. Ale já ten pátek musela popsat. A to jsem pořád na spoustu věcí zapomněla. Jako například na scénu:
já: "Heleď, tak si mě tak jako tak přidej na icq a dej do visible listu, jo?"
Marta (smutně): "Ale když já mam Mirandu..." ^^
Jinak Skyline s Markou prý zní snad ještě líp, tak už se těšim na fesťák.
Uklidila jsem skoro celý byt. Málokterou domáckou činnost neumím/nedělám/nesnažím se dělat. Vyluxovala jsem téměř všechno, co se dalo. Naleštila umyvadlo, baterii, utřela prach na poličkách. Umyla nádobí a chystám se ho ještě utřít. Převlíkla jsem spousty povlečení. A dezinfikuju si koleno. 8)) Né, vážně. Není pravda, že se nehodim do domácnosti. Jen mě nebaví se hádat s mámou a s bratrem, do kdy co musí být hotové. A tak. Ale jednou budu mít u sebe v bytě pořád hezky uklizeno. :D A za rok pojedu dělat pokojskou do Irska. A potom pokojskou možná zůstanu, když se nedostanu na vejšku. Nebo když mě někdo naštve. Je to můj náhradní plán, zkrátka. Sednout na letadlo a najít si práci na Playa Blance nebo i v Clubu Sirocco. A vytírat pokoje, čistit záchody, stlát hostům. Pěkná představa, ne? :P
To by stačilo. Dneska už se nic převratnýho nestane, podívám se na další Gilmorky, přivítám rodinu do čistýho apartmá, půjdu do vany a nalakuju si všechny nehty načerveno jedním ze svých 3 odstínů.
snídaně: Margot
oběd: hemenex s hořčicí, paprika, okurka
pití: 0,4 l Korunní, 0,7 l pomerančovýho džusu
Mám nepříjemný pocit, že když nenapíšu pár řádek k dnešku teď, tak už nikdy. Naši se přivalej jako velká voda a prý potřebujou na internetu hledat tisíce věcí, brácha se bude chtít dívat na všechno (ne)možný atp.
Jako ono není moc co dodávat, hehe. Vypsala jsem se holt ráno. Tak odporně dlouhej zápis už jen tak něco nepředčí. Ale já ten pátek musela popsat. A to jsem pořád na spoustu věcí zapomněla. Jako například na scénu:
já: "Heleď, tak si mě tak jako tak přidej na icq a dej do visible listu, jo?"
Marta (smutně): "Ale když já mam Mirandu..." ^^
Jinak Skyline s Markou prý zní snad ještě líp, tak už se těšim na fesťák.
Uklidila jsem skoro celý byt. Málokterou domáckou činnost neumím/nedělám/nesnažím se dělat. Vyluxovala jsem téměř všechno, co se dalo. Naleštila umyvadlo, baterii, utřela prach na poličkách. Umyla nádobí a chystám se ho ještě utřít. Převlíkla jsem spousty povlečení. A dezinfikuju si koleno. 8)) Né, vážně. Není pravda, že se nehodim do domácnosti. Jen mě nebaví se hádat s mámou a s bratrem, do kdy co musí být hotové. A tak. Ale jednou budu mít u sebe v bytě pořád hezky uklizeno. :D A za rok pojedu dělat pokojskou do Irska. A potom pokojskou možná zůstanu, když se nedostanu na vejšku. Nebo když mě někdo naštve. Je to můj náhradní plán, zkrátka. Sednout na letadlo a najít si práci na Playa Blance nebo i v Clubu Sirocco. A vytírat pokoje, čistit záchody, stlát hostům. Pěkná představa, ne? :P
To by stačilo. Dneska už se nic převratnýho nestane, podívám se na další Gilmorky, přivítám rodinu do čistýho apartmá, půjdu do vany a nalakuju si všechny nehty načerveno jedním ze svých 3 odstínů.
snídaně: Margot
oběd: hemenex s hořčicí, paprika, okurka
pití: 0,4 l Korunní, 0,7 l pomerančovýho džusu
Až objedu ten svět
Den osmý
Pátek se nakonec ukázal jako docela zábavnej den. Hrozně dlouho jsme se rozhodovali, jestli jít na Samovu párty, nebo ne. A udělali jsme moc dobře, že jsme šli. Několik zajímavostí z mýho "zápisníčku" (= poznámky v mobilu - vždycky si tam píšu věty nebo slova, co mě rozesmály, protože mám strach, že budu mít ráno vokno a nechci je zapomenout...): řeč byla třeba o tom, že paní Baxová je polozlá jako dělo :DD, o tom, že "kakadu kaká a já za nim du" nebo o záhadnosti totožné asociace, kterou jsme vymysleli s Tohym (a byla moc vtipná :D)... jenže nic z toho se nedá pořádně pochopit, pokud jste u toho nebyli (o "okradačce předmětů" nemluvě). Ale já si to sem všechno chci napsat, abych si na to mohla ještě někdy vzpomenout a mohla si taky smazat poznámku z mobilu, protože už nemám paměť na další. ^^
Tohy pak chtěl pořád volat svojí mámě, abych nemusela ráno do práce, ale já jsem se nakonec zodpovědně rozhodla, že i přes to, že jsem spala asi hodinu, pojedu. Dál z páteční noci nesmim zapomenout na slib Martě, že ji budu na fesťáku pouštět do bytu svý tety... :D Jedině kvůli tomu jí totiž prý nebude vadit tam jet. :))) No, jinak jsem u Sama byla poprvý a byla jsem strašně unešená z růží, co tam měli, asi sem šoupnu fotku, až nebudu líná připojit k mobilu kabel. Takový nádherný kytky se vážně jen tak nevidí. A ani tak úžasná výzdoba bytu, takovou jednou taky chci. A budu mít, až objedu ten svět.
Musím se v týdnu stavit za Luckou, snažit se zbavit její comp virů a taky probrat nějaký organizační záležitosti. :D U Sama jsme si udělaly super soukromej koncert nejdřív Skylinů (jak se to píše vyskloňovaně?), potom Gaii (to taky vypadá blbě, ale určitě víte, koho myslim) a nakonec se to zvrhlo v diskotéku 60. až 80. let. :DD Třeba když jsme vyhrávaly Diskohrátky nebo Hříšnák... to jste jen tak neviděli. Trochu ze schovky, trochu z karnevalu, trochu z "L Word" :P a něco málo z domácích prací (viz. choreografie na žehlicím prkně). Ale užily jsme si, jen co je pravda... ;) Až na to znovu-zraněný koleno, hehe. :DD
Ještě nemůžu zapomenout zmínit ty nejúžasnější zeleno-bílý kyselý kolečkovitrý bonbóny, kterých jsem tam snědla téměř celou mísu. Stály za to, i kdybych po nich měla zvracet. Ale vůbec mi nebylo špatně, náhodou. 8) Ani pak, když jsem k tomu přidala straciatellovej jogurt, kus kapra a brambůrky, a to je co říct. Nikdy dřív jsem neměla tak dobrej žaludek/střeva/játra/plíce. Jsem holt asi ve vrcholný formě nebo jak se tomu říká. Toho kapra jsem jedla poprvý v životě (a vůbec nebyl špatnej), na Vánoce máme jen klobásy. Noc z pátka na sobotu se jednoduše vyvedla. :))
Akorát únava po hodinovém spánku a brzkém vstávání do práce spojená s hladinou alkoholu v krvi se projevila odpoledne, které jsme úspěšně prospali po dobrým obědě (kuře na paprice <33). Co se týká sobotního večera, ochutnávka jídel (ne však těch dosud nepozřených, ale těch, který normálně nemám v oblibě) pokračovala. Ujistila jsem se v přesvědčení, že ač každej rok v létě znovu a znovu zkoušim jíst olivy - v různých nálevech, různě upravené, z různých zemí původu - nikdy asi pro mě nebudou to pravý. Stejně tak jako pro někoho těstoviny, gothaj, mléčná rýže (ale pozor!, nic není jak se zdá, jen ji ochutnejte a uvidíte sami... :D). Olivy a rejžovej nákyp prostě škrtám. A to už ten rejžák se dá pozřít snáz, olivy zkrátka plivu a musim je pak akorát hodně zapíjet, abych se zbavila jejich chuti v puse. Dalším nočním experimentem byl opečenej hermelín, který v žebříčku hodnocení dopadl podstatně lépe než ty zatracený zelený kuličky. Hermelín je vlastně docela fajn. :P
Jsem v práci, takže tu vlastně píšu nelegálně. Ale Tohyho panímáma je fakt v pohodě, nejvíc ze všech zaměstnanců, co tu mají, což je dobře, když je to ta šéfka... 8) Akorát před chvílí jsem zaslechla kus hovoru, jak nadávala, že David zase není doma, lol. :DD Dostala jsem vejplatu, 1326 Kč jako minule. Všechno to půjde na účet. Jinak se dnes vrátí naši :(, takže musim pořádně uklidit a umýt nádobí... Den devátý snad dopíšu nějak večer, teď už se mi nechce. Beztak už teď je to dlouhý jak sviňa a nikdo to nedočte až sem. :DD Hlavně, že mám zase dobrou náladu. :P
Pátek se nakonec ukázal jako docela zábavnej den. Hrozně dlouho jsme se rozhodovali, jestli jít na Samovu párty, nebo ne. A udělali jsme moc dobře, že jsme šli. Několik zajímavostí z mýho "zápisníčku" (= poznámky v mobilu - vždycky si tam píšu věty nebo slova, co mě rozesmály, protože mám strach, že budu mít ráno vokno a nechci je zapomenout...): řeč byla třeba o tom, že paní Baxová je polozlá jako dělo :DD, o tom, že "kakadu kaká a já za nim du" nebo o záhadnosti totožné asociace, kterou jsme vymysleli s Tohym (a byla moc vtipná :D)... jenže nic z toho se nedá pořádně pochopit, pokud jste u toho nebyli (o "okradačce předmětů" nemluvě). Ale já si to sem všechno chci napsat, abych si na to mohla ještě někdy vzpomenout a mohla si taky smazat poznámku z mobilu, protože už nemám paměť na další. ^^
Tohy pak chtěl pořád volat svojí mámě, abych nemusela ráno do práce, ale já jsem se nakonec zodpovědně rozhodla, že i přes to, že jsem spala asi hodinu, pojedu. Dál z páteční noci nesmim zapomenout na slib Martě, že ji budu na fesťáku pouštět do bytu svý tety... :D Jedině kvůli tomu jí totiž prý nebude vadit tam jet. :))) No, jinak jsem u Sama byla poprvý a byla jsem strašně unešená z růží, co tam měli, asi sem šoupnu fotku, až nebudu líná připojit k mobilu kabel. Takový nádherný kytky se vážně jen tak nevidí. A ani tak úžasná výzdoba bytu, takovou jednou taky chci. A budu mít, až objedu ten svět.
Musím se v týdnu stavit za Luckou, snažit se zbavit její comp virů a taky probrat nějaký organizační záležitosti. :D U Sama jsme si udělaly super soukromej koncert nejdřív Skylinů (jak se to píše vyskloňovaně?), potom Gaii (to taky vypadá blbě, ale určitě víte, koho myslim) a nakonec se to zvrhlo v diskotéku 60. až 80. let. :DD Třeba když jsme vyhrávaly Diskohrátky nebo Hříšnák... to jste jen tak neviděli. Trochu ze schovky, trochu z karnevalu, trochu z "L Word" :P a něco málo z domácích prací (viz. choreografie na žehlicím prkně). Ale užily jsme si, jen co je pravda... ;) Až na to znovu-zraněný koleno, hehe. :DD
Ještě nemůžu zapomenout zmínit ty nejúžasnější zeleno-bílý kyselý kolečkovitrý bonbóny, kterých jsem tam snědla téměř celou mísu. Stály za to, i kdybych po nich měla zvracet. Ale vůbec mi nebylo špatně, náhodou. 8) Ani pak, když jsem k tomu přidala straciatellovej jogurt, kus kapra a brambůrky, a to je co říct. Nikdy dřív jsem neměla tak dobrej žaludek/střeva/játra/plíce. Jsem holt asi ve vrcholný formě nebo jak se tomu říká. Toho kapra jsem jedla poprvý v životě (a vůbec nebyl špatnej), na Vánoce máme jen klobásy. Noc z pátka na sobotu se jednoduše vyvedla. :))
Akorát únava po hodinovém spánku a brzkém vstávání do práce spojená s hladinou alkoholu v krvi se projevila odpoledne, které jsme úspěšně prospali po dobrým obědě (kuře na paprice <33). Co se týká sobotního večera, ochutnávka jídel (ne však těch dosud nepozřených, ale těch, který normálně nemám v oblibě) pokračovala. Ujistila jsem se v přesvědčení, že ač každej rok v létě znovu a znovu zkoušim jíst olivy - v různých nálevech, různě upravené, z různých zemí původu - nikdy asi pro mě nebudou to pravý. Stejně tak jako pro někoho těstoviny, gothaj, mléčná rýže (ale pozor!, nic není jak se zdá, jen ji ochutnejte a uvidíte sami... :D). Olivy a rejžovej nákyp prostě škrtám. A to už ten rejžák se dá pozřít snáz, olivy zkrátka plivu a musim je pak akorát hodně zapíjet, abych se zbavila jejich chuti v puse. Dalším nočním experimentem byl opečenej hermelín, který v žebříčku hodnocení dopadl podstatně lépe než ty zatracený zelený kuličky. Hermelín je vlastně docela fajn. :P
Jsem v práci, takže tu vlastně píšu nelegálně. Ale Tohyho panímáma je fakt v pohodě, nejvíc ze všech zaměstnanců, co tu mají, což je dobře, když je to ta šéfka... 8) Akorát před chvílí jsem zaslechla kus hovoru, jak nadávala, že David zase není doma, lol. :DD Dostala jsem vejplatu, 1326 Kč jako minule. Všechno to půjde na účet. Jinak se dnes vrátí naši :(, takže musim pořádně uklidit a umýt nádobí... Den devátý snad dopíšu nějak večer, teď už se mi nechce. Beztak už teď je to dlouhý jak sviňa a nikdo to nedočte až sem. :DD Hlavně, že mám zase dobrou náladu. :P
pátek 4. července 2008
Dobrá nálada řekla adiós
Den sedmý
Bouřka byla. Byla super. Déšť pořádně mohutnej, úžasnej vzduch... Ale obávám se, že to nezůstalo bez následků... Vlastně to vím, jen neznám detaily. A takhle jsem to přece nechtěla! :(
Moravě se to prý docela vyhlo, takže naši pod stanem přežili v pohodě. Mám špatnou náladu, protože mám najednou ze všeho strach. :/ A nikam se mi večer nechce. A celkově se necejtim příliš fajn, málem jsem se taky složila z nízkýho tlaku, tak jsem si uvařila kafe a větrám všechny místnosti.
Měla jsem šílený energie si dneska dělat zvláštní oběd, původně kuřecí na kari s rýží a zeleninou. Jo, snad bych to i zvládla. Jenže mi v krámě bylo řečeno, že kuřecí v tak malý porci se neprodává, nejmíň snad pro 3 lidi. A k čemu tu budu schovávat prsíčka navíc, žejo. Tak jsem se spokojila s mraženými hamburgery, načež jsem byla po příchodu líná něco smažit (a taky mě dostal ten nízkej tlak a zalehly mi uši), takže jsem obědvala housku se šunkou a sýrem. Takhle dopadají velký plány.
Fakt nevím, co mě ještě večer čeká, jsem hrozně negativní a nechci na nic myslet. Tak si buď pustím Gilmorky, film, nebo půjdu spát. Dobrá nálada řekla adiós a nechala mě tu samotnou, no.
brunch: houska se sýrem, šunkou a rajčetem
pití: 0,2 l kafe, 0,25 l džusu
Bouřka byla. Byla super. Déšť pořádně mohutnej, úžasnej vzduch... Ale obávám se, že to nezůstalo bez následků... Vlastně to vím, jen neznám detaily. A takhle jsem to přece nechtěla! :(
Moravě se to prý docela vyhlo, takže naši pod stanem přežili v pohodě. Mám špatnou náladu, protože mám najednou ze všeho strach. :/ A nikam se mi večer nechce. A celkově se necejtim příliš fajn, málem jsem se taky složila z nízkýho tlaku, tak jsem si uvařila kafe a větrám všechny místnosti.
Měla jsem šílený energie si dneska dělat zvláštní oběd, původně kuřecí na kari s rýží a zeleninou. Jo, snad bych to i zvládla. Jenže mi v krámě bylo řečeno, že kuřecí v tak malý porci se neprodává, nejmíň snad pro 3 lidi. A k čemu tu budu schovávat prsíčka navíc, žejo. Tak jsem se spokojila s mraženými hamburgery, načež jsem byla po příchodu líná něco smažit (a taky mě dostal ten nízkej tlak a zalehly mi uši), takže jsem obědvala housku se šunkou a sýrem. Takhle dopadají velký plány.
Fakt nevím, co mě ještě večer čeká, jsem hrozně negativní a nechci na nic myslet. Tak si buď pustím Gilmorky, film, nebo půjdu spát. Dobrá nálada řekla adiós a nechala mě tu samotnou, no.
brunch: houska se sýrem, šunkou a rajčetem
pití: 0,2 l kafe, 0,25 l džusu
čtvrtek 3. července 2008
Prakticky nemám co jíst
Den šestý
Nic se neděje. Asi jsem moc líná na to, aby se dělo. A líná i na nákupy, takže prakticky nemám co jíst. Koukám na 7. řadu Gilmorovek, ještě jsem je neviděla. Fakt, tohle je jen umělej zápis, abych měla něco za každej den... Ale i nudný dny si zaslouží zmínku. Přesto si radši čtěte nadrženou čarodějnici, který jsme chtěli vyrvat hlasivky nebo slizouna bez dicku v minulým článku. :P
Na druhou stranu byl dneska taky "plodný den" (další z extra termínů - kromě "ne/použitelný" - u nás v rodině, znamená to den, který měl nějaký větší přínos buď pro člověka samotného - tj. duševní přínos, nebo pro blaho celé rodiny, konec citace ^^). Mám za sebou úklid pokoje, dokonce jsem naplnila celou krabici nepotřebnou dávkou papírů a sešitů a odnesla ji do komory.
Jíťa má rajče, kde můžete vidět, jak jsme jí - ač jsme se na tom nedohodli - všichni napsali infantilní dopisy do letadla/Lisabonu. Můj je ten s Tomem a Jerrym a s "Los Perros" :D, Danča se vyřádila a poslala i puzzle. :)) Taky dobrá zábava. Jinak Jítě závidim, že ji její "dcerka" bude učit španělsky.
Na konec skandální zjištění, kdo bude novou zpěvačkou Skyline! :-O To jsme tedy zvědaví...
Doufám, že bude v noci bouřka. ^^
oběd: čínská polívka
svačina: Choco Mousse
pití: 0,1 l Rajce, 0,2 l kafe a už si pro něco jdu, jinak pojdu žízní
Nic se neděje. Asi jsem moc líná na to, aby se dělo. A líná i na nákupy, takže prakticky nemám co jíst. Koukám na 7. řadu Gilmorovek, ještě jsem je neviděla. Fakt, tohle je jen umělej zápis, abych měla něco za každej den... Ale i nudný dny si zaslouží zmínku. Přesto si radši čtěte nadrženou čarodějnici, který jsme chtěli vyrvat hlasivky nebo slizouna bez dicku v minulým článku. :P
Na druhou stranu byl dneska taky "plodný den" (další z extra termínů - kromě "ne/použitelný" - u nás v rodině, znamená to den, který měl nějaký větší přínos buď pro člověka samotného - tj. duševní přínos, nebo pro blaho celé rodiny, konec citace ^^). Mám za sebou úklid pokoje, dokonce jsem naplnila celou krabici nepotřebnou dávkou papírů a sešitů a odnesla ji do komory.
Jíťa má rajče, kde můžete vidět, jak jsme jí - ač jsme se na tom nedohodli - všichni napsali infantilní dopisy do letadla/Lisabonu. Můj je ten s Tomem a Jerrym a s "Los Perros" :D, Danča se vyřádila a poslala i puzzle. :)) Taky dobrá zábava. Jinak Jítě závidim, že ji její "dcerka" bude učit španělsky.
Na konec skandální zjištění, kdo bude novou zpěvačkou Skyline! :-O To jsme tedy zvědaví...
Doufám, že bude v noci bouřka. ^^
oběd: čínská polívka
svačina: Choco Mousse
pití: 0,1 l Rajce, 0,2 l kafe a už si pro něco jdu, jinak pojdu žízní
Stará nadržená čarodějnice, co neumí Ř
Den pátý
S Jirkou jsme se vážně vydali na Festival Fantazie. Cesta byla pohodvá, můj mobil, který silně nahrazoval rádio, mi připomněl Jítin alternativní koráb. Snad jen v Trhový Kamenici jsme odbočili trochu jinak, než bych čekala, ale prodloužilo to cestu max. tak o 10 km, což se dalo. Všechny kruháky jsme zvládli, docela mi to i dodalo odvahu, že bych to třeba taky odřídila, vážně. Celou cestu jsem se tak soustředila, takže jako kdybych seděla za volantem sama.
Řeknu vám, že jestli mě někdo považujete za nesnesitelnou exhibicionistku, potom (pokud vám to čas/vzdálenost/duševní zdraví/manželka/tchýně dovolí) se jeďte vyléčit do Chotěboře. Věřte mi, že když naproti vám u oběda sedí Slovenka s modrým obličejem, několikrát projde kolem Jack Sparrow, na přednášce o smrtelných hříchách se o slovo předhání stará nadržená čarodějnice, co neumí Ř, se slizkým blonďákem ze zvláštní školy a Ježíšem z vysoké, paranoidní školačka za vámi má zbraň a zabodává ji do lahve mattonky a na zemi se válí kovář přikrytý kůžemi zvířat, i v krátkých afrických šatech, čelence s třešněma a kelímkem na hlavě budete úplně nevýrazní...
Většinu času jsme s Aduš a s Míšou strávily v kině (Kronika rodu Spiderwicků, Hvězdný prach, Jumper), potom na dokumentu Británie krále Artuše, kde v závěru vypravěč řekl "a jaká byla tedy Anglie za krále Artuše si povíme příště..." a na již zmiňované přednášce o smrtelných hříchách. Kdo hřeší všemi sedmi, je prý dokonalá bytost. Asi jsem dokonalá... ^^
snídaně: jahodová roláda
svačina: houska se salámem, sýrem a zelím
oběd: svíčková s 6 knedlíky
svačina: vlnky
večeře: 2 kousky pizzy (díky Aduš)
pití: 0,75 l Korunní, 0,5 l Rajce (díky Aduš <33), 0,2 l Kofoly (+ 2 desítky G)
S Jirkou jsme se vážně vydali na Festival Fantazie. Cesta byla pohodvá, můj mobil, který silně nahrazoval rádio, mi připomněl Jítin alternativní koráb. Snad jen v Trhový Kamenici jsme odbočili trochu jinak, než bych čekala, ale prodloužilo to cestu max. tak o 10 km, což se dalo. Všechny kruháky jsme zvládli, docela mi to i dodalo odvahu, že bych to třeba taky odřídila, vážně. Celou cestu jsem se tak soustředila, takže jako kdybych seděla za volantem sama.
Řeknu vám, že jestli mě někdo považujete za nesnesitelnou exhibicionistku, potom (pokud vám to čas/vzdálenost/duševní zdraví/manželka/tchýně dovolí) se jeďte vyléčit do Chotěboře. Věřte mi, že když naproti vám u oběda sedí Slovenka s modrým obličejem, několikrát projde kolem Jack Sparrow, na přednášce o smrtelných hříchách se o slovo předhání stará nadržená čarodějnice, co neumí Ř, se slizkým blonďákem ze zvláštní školy a Ježíšem z vysoké, paranoidní školačka za vámi má zbraň a zabodává ji do lahve mattonky a na zemi se válí kovář přikrytý kůžemi zvířat, i v krátkých afrických šatech, čelence s třešněma a kelímkem na hlavě budete úplně nevýrazní...
Většinu času jsme s Aduš a s Míšou strávily v kině (Kronika rodu Spiderwicků, Hvězdný prach, Jumper), potom na dokumentu Británie krále Artuše, kde v závěru vypravěč řekl "a jaká byla tedy Anglie za krále Artuše si povíme příště..." a na již zmiňované přednášce o smrtelných hříchách. Kdo hřeší všemi sedmi, je prý dokonalá bytost. Asi jsem dokonalá... ^^
snídaně: jahodová roláda
svačina: houska se salámem, sýrem a zelím
oběd: svíčková s 6 knedlíky
svačina: vlnky
večeře: 2 kousky pizzy (díky Aduš)
pití: 0,75 l Korunní, 0,5 l Rajce (díky Aduš <33), 0,2 l Kofoly (+ 2 desítky G)
úterý 1. července 2008
Několik alternativních využití
Den čtvrtý
Právě jsem si našla Jítino letadlo na prg.aero, 14:25 letí s TAP Air Portugal z Terminálu 2. Včera mi jich s Jendou bylo i líto, jak se museli rozloučit. Ale mam teď oficiální funkci policajta a blog - takže můžu žalovat, jak se mi bude chtít. (Vtipkovali jsme nad tím, že se policie dá i podplatit - byl tu jeden nápad se zapůjčením bublifucku ^^, který má i několik alternativních využití...) Joo, byl to zábavnej večer, ještě k tomu, když si ten týpek u stolu naproti zničehonic odplivnul pod stůl... Asi mu bylo vážně blbě - ale po 4 plzních? Čert ví. Taky tam bylo to lákadlo s Novým Zélandem, letěli bysme za hrozně zlevněnou cenu a na místě (doporučen byl jižní ostrov) bychom česali jabka, za 15 litrů na týden, prej. Všechno jinak zadarmo - až do půlky září. Táta by mi nikdy neodpustil, že jsem ho nevzala s sebou... Je to jeho největší sen, ale kvůli nereálnosti už musel upustit a teď se chystá "jen" na Island. To já od svých snů tohohle rázu neodstupuju, do Japonska, Jižní Afriky, Polynésie i na Jamajku se totiž vážně jednou podívám. :D
Tolik ke včerejšímu zajímavému večeru, dneska se nic extra nekoná, snad jen další rodinná oslava - a doufám, že tentokrát dostanu nějaký aspoň trošku slušný peníze za vysvědčení. Bodly by. (A fakt, i když to zase vyznívá materialisticky.)
Ještě stojí za zmínku vycházka s Jirkou, taky včera - chtěli jsme vyřešit Festival Fantazie, ale nakonec jsme skončili u japonskejch školaček a typů anime. :DD Ale stejně si ty názvy pořád nedokážu zapamatovat... A pak jsem čůrala v lese cestou na Kvíčalu. :D No tak dost.
S René taky pohoda, pochopila jsem, že možná nejsem až tak normální v některých ohledech... :D (Nerozvádějme.) Ale jinak jsme se zase pobavily, třeba když kolem jeli dělníci... Joo, tak mě napadá - jedna příhoda, co se mi stala v neděli v práci: nějakej pán, přes padesátku věku, stál u okýnka s Tipsportem a stěžoval si tam panu Heltovi, že nemá štěstí ve hře, ani v lásce, a že je to nespravedlivý. A potom se nahnul a zavolal na mě: "Slečno, nechcete mě mít ráda?" Fuj, to tak. Tuhle práci mezi dělnickou "elitou" jsem si teda vybrala... :DD
Nade mnou na zdi visí kalendář s nově přehozeným měsícem - a je tam litevský jezero s lodičkou. Ach jo, jela bych znova.
A zítra se uvidí, možná Festival Fantazie (?). Jestli ne, asi bych dala vědět Lucce, prej se taky asi nudí doma. :D A třeba bych začla koukat na nějakej seriál. Trochu mě začíná rozhazovat ten srpen, ale nemám náladu to rozebírat.
Do posledního odstavce snad jen tolik, že přesně před půlrokem jsem dorazila domů od Aduš zase jako zadaná ^^ ...a šla spát. :D A stejně tak půjdu asi teď, protože mě odtud bratr vyhazuje a já nemám co jinýho na práci. Dobrou! :P
snídaně: jahodová buchta
Právě jsem si našla Jítino letadlo na prg.aero, 14:25 letí s TAP Air Portugal z Terminálu 2. Včera mi jich s Jendou bylo i líto, jak se museli rozloučit. Ale mam teď oficiální funkci policajta a blog - takže můžu žalovat, jak se mi bude chtít. (Vtipkovali jsme nad tím, že se policie dá i podplatit - byl tu jeden nápad se zapůjčením bublifucku ^^, který má i několik alternativních využití...) Joo, byl to zábavnej večer, ještě k tomu, když si ten týpek u stolu naproti zničehonic odplivnul pod stůl... Asi mu bylo vážně blbě - ale po 4 plzních? Čert ví. Taky tam bylo to lákadlo s Novým Zélandem, letěli bysme za hrozně zlevněnou cenu a na místě (doporučen byl jižní ostrov) bychom česali jabka, za 15 litrů na týden, prej. Všechno jinak zadarmo - až do půlky září. Táta by mi nikdy neodpustil, že jsem ho nevzala s sebou... Je to jeho největší sen, ale kvůli nereálnosti už musel upustit a teď se chystá "jen" na Island. To já od svých snů tohohle rázu neodstupuju, do Japonska, Jižní Afriky, Polynésie i na Jamajku se totiž vážně jednou podívám. :D
Tolik ke včerejšímu zajímavému večeru, dneska se nic extra nekoná, snad jen další rodinná oslava - a doufám, že tentokrát dostanu nějaký aspoň trošku slušný peníze za vysvědčení. Bodly by. (A fakt, i když to zase vyznívá materialisticky.)
Ještě stojí za zmínku vycházka s Jirkou, taky včera - chtěli jsme vyřešit Festival Fantazie, ale nakonec jsme skončili u japonskejch školaček a typů anime. :DD Ale stejně si ty názvy pořád nedokážu zapamatovat... A pak jsem čůrala v lese cestou na Kvíčalu. :D No tak dost.
S René taky pohoda, pochopila jsem, že možná nejsem až tak normální v některých ohledech... :D (Nerozvádějme.) Ale jinak jsme se zase pobavily, třeba když kolem jeli dělníci... Joo, tak mě napadá - jedna příhoda, co se mi stala v neděli v práci: nějakej pán, přes padesátku věku, stál u okýnka s Tipsportem a stěžoval si tam panu Heltovi, že nemá štěstí ve hře, ani v lásce, a že je to nespravedlivý. A potom se nahnul a zavolal na mě: "Slečno, nechcete mě mít ráda?" Fuj, to tak. Tuhle práci mezi dělnickou "elitou" jsem si teda vybrala... :DD
Nade mnou na zdi visí kalendář s nově přehozeným měsícem - a je tam litevský jezero s lodičkou. Ach jo, jela bych znova.
A zítra se uvidí, možná Festival Fantazie (?). Jestli ne, asi bych dala vědět Lucce, prej se taky asi nudí doma. :D A třeba bych začla koukat na nějakej seriál. Trochu mě začíná rozhazovat ten srpen, ale nemám náladu to rozebírat.
Do posledního odstavce snad jen tolik, že přesně před půlrokem jsem dorazila domů od Aduš zase jako zadaná ^^ ...a šla spát. :D A stejně tak půjdu asi teď, protože mě odtud bratr vyhazuje a já nemám co jinýho na práci. Dobrou! :P
snídaně: jahodová buchta
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
