Sedíc na pařezu

Den jednašedesátý

Původně jsme chtěli jít na výlet. A tak jsme byli u Tomana pro coca-colu a ve vinárně pro litr červenýho. Jenže jsme daleko nedošli, únava padla už v Milešovce, seděli jsme tam na lavičce a přemýšleli, kdo bydlí blízko a dal by nám (teda hlavně mně :DD) najíst. Jako socky, fakt. :D Když mě vůbec nenapadlo, že budu mít hlad! A tak jsem nejdřív myslela na Aduš. Že bydlí kousíček a něco by mi k snědku určitě našla. Ovšem záhy se objevila možnost ještě lepší - Jenda. Taky bydlí na Krétě, taky snad doma jídlo má - a ještě k tomu mi má předat knížku a videokazetu! 3 v 1!! :DD

Napsala jsem Jendovi a on nás pozval, ať se klidně stavíme. Počáteční strach z jeho psa mě po chvíli přešel, dostala jsem Přelet i Kmotra. A rohlík s nutellou. :DDD Nakonec se plán změnil úplně, protože jsme šli zalejvat. (...) Sedíc na pařezu a přikusujíc sendvič, jsem si smskovala s Renčou, se kterou jsem byla od předchozího dne dohodnutá na večer. A nejen s ní, protože jsem měla snad po tisíci letech jet opět kalit s Trutnovákama, přímo ke Kopřivom domů.

No a jela jsem. V 7 už jsem byla na cestě, Roman pro mě přijel až do Úpice autem. A tak se nás u něho doma pár sešlo, vybavuju si macháčka - jak jsem pořád musela pít, a to po dlouhý době zelenou... Taky si pamatuju ty výpravy před barák :DD, vybírání schránky a ten kec, že před domem v 7 ráno staví autobus. A ještě něco, myslím, že bylo rákosí důvodem, proč kluci uprostřed noci za každou cenu museli běžet kus po cestě zadem, aby se přesvědčili, zda tam roste, nebo ne. :DD To už jsem já ale únavou (stálé nedospání z kánojí a fesťáku) nebyla schopná nic dělat, a tak jsem odešla spát do manželský postele s Renčou, která vstávala brzy na referenční zkoušky, aby mohla vozit autem svůj florbalovej tým na zápasy. A tak jsme se s René ještě před spaním chvíli bavily o všem možným.