Řekni to Dementovi

Den dvaapadesátý

Myslím, že ve stručném popisu řeky se tahle část jmenovala "romantické meandry se spadanými stromy". A jo, bylo to tam pěkný, hrozně zajímavý, originální, skoro jako Amazonka. (Teda, né že bych v Latinský Americe někdy byla, ale takhle si to představuju trochu.) Dobu jsme si dokonce mysleli, že jedeme špatně, protože mezi ty zmiňované spadané stromy by se třeba raft nikdy nevešel.

Kemp Mláka: poučená z předešlého dne, kdy měla máma hysterickej záchvat, že jí nepíšu do osmi hodin, jsem jí volala z restaurace nedaleko. Měli tam dobrý jídlo, pivo i panáky (v pozdních nočních hodinách bodly, viď, Dančo?) - měly jsme výborné Malibu a taky Polární jahody. :))

Postavili jsme si stany za ohradu oficiálního tábořiště, udělali si velkej oheň, a protože v kempu nebyl otevřenej stánek s pivem, byli jsme téměř na suchu. :( No ale zábava byla, ve městečku Palermu se zabíjelo jako za starejch časů. A pak taky: "Řekni to Dementovi!" Hehe, chudák Pavel. :DD

Olé nakonec u ohně vyprávěl fakt dlouho všem líčil, jak, kdy a kde sbalil kterou servírku ("Ty seš tak hezoučká... Seš kamarádská?") nebo holku se psem ("Ty máš ale pěknýho pejska... Můžu si tě pohladit?")... ^^