Na dně se máchala oliva

Den třiašedesátý

Po obědě jsem nasedla s celou svojí rodinou a několika taškama s oblečením do auta. Na místě řidiče slečna, co má papíry teprv od půlky března. Ale fajn to bylo, do Poříčí jsem dojela bez problémů. Objížděli jsme prodejny nábytku kvůli mojí poličce nad stůl, kterou nutně potřebuju. Jeden krám jsme teda stihli v Poříčí, další ještě po chvíli v Horňáku, kde jsem si vybrala nejen půlkruhovou polici (kterou mi Jenda musí přijít navrtat, jak mi jednou slíbil, ale já pořád nejsem schopná si uklidit tak, aby se máma nestyděla za ten nepořádek.. :D), ale i krásný košíčky na cédéčka a tak. :)) Ale jeden stojí 140,- korun, to se mámě nechtělo platit, tak snad příště. Taky jsme se stavili v prodejně s šatama, dostala jsem vizitku paní Tunový, co by mi mohla ušít večerní róbu na maturák. 8)

A spokojeně (i když s menší komplikací na výjezdu z vedlejší na hlavní u toho druhýho nábytku) jsem si to fičela na Žacléř. Do té doby, než se těsně přede mnou ocitla značka zákaz vjezdu. A v muzeu, do kterýho jsme se chystali, za chvíli zavírali. Takže mě za volantem vystřídal otec, abychom to vůbec stihli. :DD A stihli. A byli jsme na výstavě Dopisy Sale, bylo to fakt zajímavý a dokonce uvažuju, že bych o Sale psala seminárku na děják, ale ještě nevím.

Potom už měla přijít ta horší část dne. Tašky se svátečním oblečením se otevřely. Skoro byste mě zase nepoznali, byla jsem celá černobílá, ozdobená, upravená a děsně retro. :D A bylo mi jedno, co si bude myslet babička, však jsem měla sukni, tak co. Nejdřív jsem do sebe hodila přípitek - suchý Martini, ale nemohla jsem ho dopít, protože na dně se máchala oliva a bylo jí to už znehodnocený. :(( Pak jsem pila bílý, až do konce večera, akorát občas nějaká ta Fanta nebo Sprite. A už se mi nechce moc uvažovat o tom, proč a za jakých okolností jsem byla naštvaná na kterou část svojí rodiny, je mi to jedno. Nejlepší byli prostě naši. :DD

Pak jsme konečně dorazili domů, že by něco kolem desáté? Samozřejmě jsem neřídila já tentokrát, měla jsem něco upito. Ale přesto asi dost málo oproti návštěvníkům Čepelkových. Anebo jsem cestou vystřízlivěla. Každopádně mě tam chytlo zase nějaký to iracionální naštvání na celej svět, čert ví. Hlavní je, že se nakonec vytratilo. A vím i proč. ^^