Doslova pár kroků

Den šedesátý

Úterý si příliš nepamatuju, dopoledne jsem asi spala, chvíli jsem byla určitě na kompu. Něco jsem jistě obědvala. :DD Ne, fakt nevím. Naši chodili do práce a já se válela doma. A pak jsem jim možná vyprávěla konečně něco z kánojí. Možná mi taky ukazovali svoje fotky, těžko říct.

Každopádně jsme večer šli k Čepelkom a zůstali venku, bylo nás tam málo, protože Tom neodepsal, jestli přijde, a Danča byla na sokolským táboře. Něco mi říká, jako kdybych si dávala šopák k jídlu a jinak pila pivo. Pozdějc jsme se přesunuli dovnitř, Matty se mi smál, že neslyšim a já se zase smála Jendovi za ty jeho výstupy na fesťáku. :DD A potom nás, myslím, přišla svou návštěvou poctít i Ivča s Radouškem, asi zrovna druhý den nemuseli do práce.

No a domů to bylo doslova pár kroků, tentokrát i pro Máťu, protože jsme spali u nás, když už ten bratr byl pryč... 8)