Hele brácho, pták

Den čtyřiapadesátý

V úterý se nám povedlo najet si napřed kilometry, a tak nás čekal z Krkavce už jen kousek do Veselí nad Lužnicí. Cestou se k nám připojili teplí bratři. ("Hele brácho, pták!") Byli v nebývalé kondici, jeden pádloval mužně, druhý ledabyle a dámičkovsky. Jejich partnerské role tudíž byly hned všem jasné.

Ve Veselí jsme se s kánojema rozloučili, převlíkli se a šli obědvat. A protože "Na Soutoku" bylo dost draho a my tam s Dančou už z trucu nechtěly nic jíst, odebraly jsme se vstříc centru města. Našly jsme jídelnu pro pracující, ona si dala steak a já guláš s knedlíkem. (Konečně knedlíky!!) A všechno bylo o půlku levnější, než tam, kde jedli kluci.

V Praze jsme se pak zase rozloučili i se zbytkem výpravy, rváčem Bobem, "Dementem" Pavlem, svůdníkem Olém (s pomocnou příručkou The Layguide, zajímavá četba, fakt) a oběma Péťama. 8)

Zpátky do Malejch jsem dost žrala vlak, aspoň myslím. :/ A k nádraží pro nás přijel Matty, čímž nás potěšil poprvé. Podruhé tím, že s sebou přivezl naše lístky na fesťák. Potřetí pak, protože tam byli s Jendou o den dřív okolíkovat místo na cca 12 stanů. Počtvrté, vrátil Máťovi velký peníze. Na konec, už popáté, potěšil tentokrát Danču - tím, že měla konečně jistotu, že bude mít následujících několik dní kde spát. (I když je otázka, kdo byl vlastně potěšen nejvíc... ^^)