Bez meningokoka

Den sedmapadesátý

Tak jsem se probudila. Živá a zdravá. Bez meningokoka. Dopoledne jsme se šli osprchovat k tetě a potom jsem se rozhodla pro jiný přístup. Věřte, nebo ne, ale za celou sobotu jsem měla jedinej kelímek s alkoholem - a ještě k tomu to bylo jen Strawberry Mojito na chuť, až snad kolem půl desátý večer. Do tý doby jsem pila opravdu jenom nealko - převážně Kofolu, Fantu. A bylo to super. Fakt, úplně jiným způsobem, bylo to zvláštní. Nebála jsem se, že zakopnu o cizí stan. Že mě nějaký opilec svalí na zem.

A taky jsem v sobotu neměla snad žádnej kofein (v porovnání s pátkem, kdy se mi pořád chtělo spát a byla jsem slabá, přestože jsem vypila přes půl Shocku a snad tři kafe). A byla jsem stále plná života, chtěla jsem být dlouho vzhůru a měla energii. Dala jsem si sraz s Renčou a její třídou, ale kluci pak šli na Záviše a my s René zůstaly na hlavní na Soulfly. Ano! To byla ta chvíle, kdy jsem konečně byla úplně střízlivá a mohla si jít vybírat něco, co bych si mohla koupit. A tak jsme s Dančou zakotvily u stánku s fesťákovejma tričkama a tílkama. Některý potisky neměli, v naší velikosti byl dost omezenej výběr. A přesto jsme si vybraly. Ona svítivě žlutý tričko s velkým výstřihem :DD a nápisem Celebration Under the Mountains, já světle modrý tílko bez výstřihu :D s křišňáckym sluníčkem. ^^

Jak jsem byla střízlivá, mohla jsem objektivně posuzovat, a tak můžu říct, že mě docela zaujali -123 minut, Schmitzer byl klasika 8), Soulfly mě příliš nebrali, Záviš vůbec (ale to teda až tak objektivní není, páč jsem tam dlouho nevydržela...), Carlos de Nicaragua y Familia byla pohoda a na konec kolem druhý hodiny Vilda Čok, kterýho jsme poslouchali ze zavřený kafírny už jen já, Matěj, Zuza a Matty - a potom jsme si šli pro nudle, kde chudák Matty asi nechal víc peněz, než musel. To ta asijská mentalita, no. :P