Předposlední den prázdnin začal zvláštně. Obědvali jsme na Kvíčale u How I Met Your Mother, u dílu, kde Lily kreslila Barneyho, protože jsem ho už tak dlouho chtěla vidět znovu. Je to výborná epizoda. :)) No a znenadání, za tři minuty dvanáct, se ve dveřích objevil Jenda, že už jedeme. Jakože na ty skoky do vody do Božanova. Jenže my ještě neměli dojedýno, nepočítali jsme s tím, že tam bude tak brzy. A on se najednou naštval a odjel zase zpátky domů. :D A tak jsme dobu nevěděli, co to znamená, jestli jako nejedeme nikam nebo co... :DD
I zželelo se matce milých dítek, duše její se vrátila. :D Takže jsme nakonec odjeli. Nejdřív do Malejch, čekali jsme tam na Mattyho. A pak zase ne. A tak jsme jeli sami, docela zábavně, trochu nebezpečně a bez stabilizátoru. A možná jsem se i bála, protože mě strašili, že jim nevadí umřít. A bylo jim jedno, že já mam před sebou slibnou kariéru a cestu kolem světa, pche!! :P Akce jako taková to byla fajn, moderátor na křesle plovoucím po vodě měl šíleně ujetý kecy. :DD Akorát teda na pivo (a ještě k tomu Primátor :P) se stála neskutečně dlouhá fronta... No nic, odpoledne skončilo a vraceli jsme se přes benzínku, tentokrát bez bloudění, domů. Vlastně domů ani ne, spíš rovnou k Samovi.
A to byla taky vážně zajímavá sešlost, takhle na závěr prázdnin. (Něco málo z foťáku mobilovýho pro dokreslení atmosféry najdete na konci příspěvku... 8) Prosím povšimněte si především shodných výrazů obou "pánů" na poslední fotce :DD) Jinak dvě hudební scény jako na fesťáku, obě tak trochu alternativní, já si dala shocka a měla zase spousty energie, takže jsem si tuhle fázi s kloboukama a Lollipop mohla dostatečně vychutnat a neusínala jako vždycky, naštěstí. :DD Někde snad kolem půl třetí (vůbec nevím) ale nastal zlom (možná jsem radši měla usnout :D), protože určitá skupinka manipulátorů vymyslela další plán: jít na hrad. Zpočátku jsem byla proti, ale zbyla bych skoro sama u Sama (lol) doma... Jenže jsem to možná měla radši podstoupit. Cestou mi byla totiž propálena bunda (nebudu práskač, takže se nedozvíte, kdo za to může, pokud to nevíte... :DD), když jsem zakopla a spadla (a to jsem ještě nevěděla, že tohle je ta dobrá cesta!). Taky jsme v úplný tmě přelejzali ňákej strom a kluci si dělali ohromnou srandu z toho, že se já, Zuza a Káťa bojíme. No to jo teda. 8) Stejnak jsme na tom Vízmburku dlouho nepobyli, ale aspoň jsem načerpala inspiraci k pozdějšímu provázení turistů hradem... :D Cesta dolů mě ale absolutně vytočila, na to nikdy nezapomenu, jak jsem volala za všema ostatníma, že jsou to bezohlední sobci, idioti, kreténi, sráči a nevim co všechno další. :DDDD Ale tak teď už je to za náma, tak nevadí, no. :P Akorát mi na malíček spadnul kámen, což mě bolelo ještě týden - a bála jsem se, že jsem si zašpinila poslední čistý kalhoty, co jsem si mohla vzít do školy... Jenže kdepak, bílej pískovec je holt nekvalitní, a tak šel jen oklepat. ;)) (Když jsem si pak ale v září za bílýho dne prohlížela tu stráň dolů, znovu se to ve mně probudilo, chápu své rozhořčení!! :D)
Žádné komentáře:
Okomentovat