Vobrovská vopice a malá puma

Den pětatřicátý

Přesně podle plánu jsem se vzbudila opět téměř k obědu a nechtělo se mi ven. Nejen kvůli tomu příšernýmu vedru, co tam panovalo, ale především kvůli tomu, že jsem se bála, že budu muset cestou do Trutnova řídit. A taky že jo, v kopci mi táta jen hodil klíčky od auta a zeptal se, jestli mám s sebou papíry. A bylo.

A bylo to v pohodě. Teda asi nic úchvatnýho, ale na to, že jsem neřídila už měsíc a půl mě i táta pochválil, že minule z Markoušovic se se mnou teda bál víc. :DD Parkovali jsme na Šmoulově jako na začátku prázdnin s Jíťou, pak jsme šli tátovi vybrat novýho mobila (další Sony Ericsson v rodině) a nakonec do knihy a zpátky domů.

Brácha se vrátil z dovolený s babičkou, v jejímž průběhu stihnul udělat několik průserů a taky se mu nějakým způsobem rozbil mobil tak, že má po dni nabíjení dobito asi jen z 9%. (Btw. to je ten samej mobil, co si ten den s velkou slávou přivez' domů táta...)

V 8 jsem měla sraz u garáže. Jakože s Káťou a i s Filipem, když to stihne z fotbalu. :D A stihnul, čekali na mě dokonce už asi 10 minut. Vyjeli jsme směr Vízmburk, a že to pro lidi jako já (v tomto směru velmi neobvyklá rasa, taktéž známi jako dismotorici) není jednoduchá cesta. (Znovu jsem se zapřisáhla, že už na kole jezdit nikdy nebudu, že přijímání všech jeho záporů nemám zapotřebí.) Dorazili jsme na místo a hned nadešel čas první ochutnávky. Nejprve to byl špenát (a narozdíl od toho normálního mi teda vůbec nechutnal), v pokročilejší noční době se dostalo i na mlíko... A to se potom (po tom ^^) děly věci! :DD Namátkou: schválně, jestli si vzpomenete, jak se jmenuje ten hudební nástroj ze školky/základky/hudebky, co má zelenej nebo oranžovej okraj, na něm spoustu malých činelek a je buď ve verzi s bubínkem uprostřed, nebo bez...? Nevíte? My taky nevěděli. A všichni jsme z toho byli hrozně špatný, všichni jsme volali domů. Maminkám, babičkám, Bětkám i všem ostatním. Popisy do telefonů byly barvité, přesné (Žánův popis byl asi nejdokonalejší :D) i nepřesné. A co nám maminky/babičky/Bětky/ostatní odpověděli? Že je to tamburína! (Ale není tamburína moc velkolepý slovo na tak malej nástroj? Toť otázka! Nám to s Káťou od začátku nesedělo! Přejmenujme všechny tamburíny světa!) Začalo bejt i dost hnusně, bouřka, vítr, déšť. Ale všechno jsme přežili, dokonce i v tom počasí chodit na záchod (soukromá poznámka: Příběh z WC - kapitola Louže :DD ...kdo ví, ví). Ještě mám na noc z pátka na sobotu jednu působivou vzpomínku, a to na profesionální stínohry, co se tam odehrávaly... obzvlášť ta jedna se povedla ("Voni se nemůžou prát, voni jsou vobrovská vopice a malá puma!")... :)))

A šli jsme spát, i když opravdu jen šli, to znamenalo lehnout si do spacáku. Další dvě hodiny se mi totiž ještě před očima přesypával kaleidoskop, míchala se tu mezi sebou lízátka a bonbóny, přicházelo světlo z temnot, načež zase odcházelo... A tak. 8)