Den třiašedesátý
Po obědě jsem nasedla s celou svojí rodinou a několika taškama s oblečením do auta. Na místě řidiče slečna, co má papíry teprv od půlky března. Ale fajn to bylo, do Poříčí jsem dojela bez problémů. Objížděli jsme prodejny nábytku kvůli mojí poličce nad stůl, kterou nutně potřebuju. Jeden krám jsme teda stihli v Poříčí, další ještě po chvíli v Horňáku, kde jsem si vybrala nejen půlkruhovou polici (kterou mi Jenda musí přijít navrtat, jak mi jednou slíbil, ale já pořád nejsem schopná si uklidit tak, aby se máma nestyděla za ten nepořádek.. :D), ale i krásný košíčky na cédéčka a tak. :)) Ale jeden stojí 140,- korun, to se mámě nechtělo platit, tak snad příště. Taky jsme se stavili v prodejně s šatama, dostala jsem vizitku paní Tunový, co by mi mohla ušít večerní róbu na maturák. 8)
A spokojeně (i když s menší komplikací na výjezdu z vedlejší na hlavní u toho druhýho nábytku) jsem si to fičela na Žacléř. Do té doby, než se těsně přede mnou ocitla značka zákaz vjezdu. A v muzeu, do kterýho jsme se chystali, za chvíli zavírali. Takže mě za volantem vystřídal otec, abychom to vůbec stihli. :DD A stihli. A byli jsme na výstavě Dopisy Sale, bylo to fakt zajímavý a dokonce uvažuju, že bych o Sale psala seminárku na děják, ale ještě nevím.
Potom už měla přijít ta horší část dne. Tašky se svátečním oblečením se otevřely. Skoro byste mě zase nepoznali, byla jsem celá černobílá, ozdobená, upravená a děsně retro. :D A bylo mi jedno, co si bude myslet babička, však jsem měla sukni, tak co. Nejdřív jsem do sebe hodila přípitek - suchý Martini, ale nemohla jsem ho dopít, protože na dně se máchala oliva a bylo jí to už znehodnocený. :(( Pak jsem pila bílý, až do konce večera, akorát občas nějaká ta Fanta nebo Sprite. A už se mi nechce moc uvažovat o tom, proč a za jakých okolností jsem byla naštvaná na kterou část svojí rodiny, je mi to jedno. Nejlepší byli prostě naši. :DD
Pak jsme konečně dorazili domů, že by něco kolem desáté? Samozřejmě jsem neřídila já tentokrát, měla jsem něco upito. Ale přesto asi dost málo oproti návštěvníkům Čepelkových. Anebo jsem cestou vystřízlivěla. Každopádně mě tam chytlo zase nějaký to iracionální naštvání na celej svět, čert ví. Hlavní je, že se nakonec vytratilo. A vím i proč. ^^
neděle 31. srpna 2008
V cizí ložnici
Den dvaašedesátý
Vstávala jsem snad o půl jedenácté. V cizí ložnici. :DD Sešla jsem schody dolů a zjistila, že všichni kluci ještě spí. Křeček spal po svých nočních příhodách izolovanej v jiný místnosti, Roman a Jára v obýváku. Tak jsem se zatím napila nealka a oni už byli vzhůru. DVDčko, jehož obsah jsem si vybírala v náladě dost pozdě v noci a do rána na něj zapomněla, jsem měla už připravené na stole. A tak jsem z toho měla radost. ^^
Měla jsem si vybrat auto, kterým pojedeme... Buďto zelenou škodovku, nebo luxusní Daewoo. Nejdřív jsem chtěla jet škodovkou, ani nevím proč. Ale potom mě napadlo, že Daewoo bude mít asi air-bagy spíš. :DD Takže jsme jeli zase novým, Roman mi ještě cestou stavěl u Billy, protože jsem vybírala dárek pro Bet. Polární jahody od Stocku. <33
Byla jsem chvilku doma a dala si oběd. Asi jsem zabloudila i na internet. Potom nastala velká změna plánu: přišla mamka z práce a přemluvila mě, abych s ní jela do Trauče znovu (takže jsem tam teoreticky mohla zůstat, no nic). A nakupovaly jsme v Kauflandu, nějaký domácí potřeby, drogerii, alkohol. Potom jsme jely do města, do společenskýho oblečení, do papírnictví (vybrala jsem si dvoje krásný desky na maturitní otázky - jedny z nich fialový <3, jedny do barev svýho pokoje!, diář na rok 2009, který se hned hodil a černou náplň do propisky) a čekat na bráchu. Přijel pražákem s TAD. Ještě jsme potom všichni spěchali do Intersportu, koupit bráchovi botasky a podívat se na batohy. Až nečekaně dobře mi sedla jedna zelená kšiltovka. :D
Jo a večer jsme teda jeli na Bětky oslavu osmnáctin na bowling do Rtyně, což bylo hodně pohodový, krom našich Jahod dostala výbornou knížku o sexu, která zabavila postupně skoro všechny pozvané. :DD A my s Dančou si ji chceme půjčit na delší dobu. :DD Prý už jsme v pořadí... Tady ve Rtyni jsem poprvý po dvou měsících zase viděla Jíťu. Z toho večera si pamatuju, jak tam ojídala takový ty saláty jako mořský řasy. :DDD V úplným závěru nás Matty odvez' domů, tentokrát na Kvíčalu teda. :P
Vstávala jsem snad o půl jedenácté. V cizí ložnici. :DD Sešla jsem schody dolů a zjistila, že všichni kluci ještě spí. Křeček spal po svých nočních příhodách izolovanej v jiný místnosti, Roman a Jára v obýváku. Tak jsem se zatím napila nealka a oni už byli vzhůru. DVDčko, jehož obsah jsem si vybírala v náladě dost pozdě v noci a do rána na něj zapomněla, jsem měla už připravené na stole. A tak jsem z toho měla radost. ^^
Měla jsem si vybrat auto, kterým pojedeme... Buďto zelenou škodovku, nebo luxusní Daewoo. Nejdřív jsem chtěla jet škodovkou, ani nevím proč. Ale potom mě napadlo, že Daewoo bude mít asi air-bagy spíš. :DD Takže jsme jeli zase novým, Roman mi ještě cestou stavěl u Billy, protože jsem vybírala dárek pro Bet. Polární jahody od Stocku. <33
Byla jsem chvilku doma a dala si oběd. Asi jsem zabloudila i na internet. Potom nastala velká změna plánu: přišla mamka z práce a přemluvila mě, abych s ní jela do Trauče znovu (takže jsem tam teoreticky mohla zůstat, no nic). A nakupovaly jsme v Kauflandu, nějaký domácí potřeby, drogerii, alkohol. Potom jsme jely do města, do společenskýho oblečení, do papírnictví (vybrala jsem si dvoje krásný desky na maturitní otázky - jedny z nich fialový <3, jedny do barev svýho pokoje!, diář na rok 2009, který se hned hodil a černou náplň do propisky) a čekat na bráchu. Přijel pražákem s TAD. Ještě jsme potom všichni spěchali do Intersportu, koupit bráchovi botasky a podívat se na batohy. Až nečekaně dobře mi sedla jedna zelená kšiltovka. :D
Jo a večer jsme teda jeli na Bětky oslavu osmnáctin na bowling do Rtyně, což bylo hodně pohodový, krom našich Jahod dostala výbornou knížku o sexu, která zabavila postupně skoro všechny pozvané. :DD A my s Dančou si ji chceme půjčit na delší dobu. :DD Prý už jsme v pořadí... Tady ve Rtyni jsem poprvý po dvou měsících zase viděla Jíťu. Z toho večera si pamatuju, jak tam ojídala takový ty saláty jako mořský řasy. :DDD V úplným závěru nás Matty odvez' domů, tentokrát na Kvíčalu teda. :P
Sedíc na pařezu
Den jednašedesátý
Původně jsme chtěli jít na výlet. A tak jsme byli u Tomana pro coca-colu a ve vinárně pro litr červenýho. Jenže jsme daleko nedošli, únava padla už v Milešovce, seděli jsme tam na lavičce a přemýšleli, kdo bydlí blízko a dal by nám (teda hlavně mně :DD) najíst. Jako socky, fakt. :D Když mě vůbec nenapadlo, že budu mít hlad! A tak jsem nejdřív myslela na Aduš. Že bydlí kousíček a něco by mi k snědku určitě našla. Ovšem záhy se objevila možnost ještě lepší - Jenda. Taky bydlí na Krétě, taky snad doma jídlo má - a ještě k tomu mi má předat knížku a videokazetu! 3 v 1!! :DD
Napsala jsem Jendovi a on nás pozval, ať se klidně stavíme. Počáteční strach z jeho psa mě po chvíli přešel, dostala jsem Přelet i Kmotra. A rohlík s nutellou. :DDD Nakonec se plán změnil úplně, protože jsme šli zalejvat. (...) Sedíc na pařezu a přikusujíc sendvič, jsem si smskovala s Renčou, se kterou jsem byla od předchozího dne dohodnutá na večer. A nejen s ní, protože jsem měla snad po tisíci letech jet opět kalit s Trutnovákama, přímo ke Kopřivom domů.
No a jela jsem. V 7 už jsem byla na cestě, Roman pro mě přijel až do Úpice autem. A tak se nás u něho doma pár sešlo, vybavuju si macháčka - jak jsem pořád musela pít, a to po dlouhý době zelenou... Taky si pamatuju ty výpravy před barák :DD, vybírání schránky a ten kec, že před domem v 7 ráno staví autobus. A ještě něco, myslím, že bylo rákosí důvodem, proč kluci uprostřed noci za každou cenu museli běžet kus po cestě zadem, aby se přesvědčili, zda tam roste, nebo ne. :DD To už jsem já ale únavou (stálé nedospání z kánojí a fesťáku) nebyla schopná nic dělat, a tak jsem odešla spát do manželský postele s Renčou, která vstávala brzy na referenční zkoušky, aby mohla vozit autem svůj florbalovej tým na zápasy. A tak jsme se s René ještě před spaním chvíli bavily o všem možným.
Původně jsme chtěli jít na výlet. A tak jsme byli u Tomana pro coca-colu a ve vinárně pro litr červenýho. Jenže jsme daleko nedošli, únava padla už v Milešovce, seděli jsme tam na lavičce a přemýšleli, kdo bydlí blízko a dal by nám (teda hlavně mně :DD) najíst. Jako socky, fakt. :D Když mě vůbec nenapadlo, že budu mít hlad! A tak jsem nejdřív myslela na Aduš. Že bydlí kousíček a něco by mi k snědku určitě našla. Ovšem záhy se objevila možnost ještě lepší - Jenda. Taky bydlí na Krétě, taky snad doma jídlo má - a ještě k tomu mi má předat knížku a videokazetu! 3 v 1!! :DD
Napsala jsem Jendovi a on nás pozval, ať se klidně stavíme. Počáteční strach z jeho psa mě po chvíli přešel, dostala jsem Přelet i Kmotra. A rohlík s nutellou. :DDD Nakonec se plán změnil úplně, protože jsme šli zalejvat. (...) Sedíc na pařezu a přikusujíc sendvič, jsem si smskovala s Renčou, se kterou jsem byla od předchozího dne dohodnutá na večer. A nejen s ní, protože jsem měla snad po tisíci letech jet opět kalit s Trutnovákama, přímo ke Kopřivom domů.
No a jela jsem. V 7 už jsem byla na cestě, Roman pro mě přijel až do Úpice autem. A tak se nás u něho doma pár sešlo, vybavuju si macháčka - jak jsem pořád musela pít, a to po dlouhý době zelenou... Taky si pamatuju ty výpravy před barák :DD, vybírání schránky a ten kec, že před domem v 7 ráno staví autobus. A ještě něco, myslím, že bylo rákosí důvodem, proč kluci uprostřed noci za každou cenu museli běžet kus po cestě zadem, aby se přesvědčili, zda tam roste, nebo ne. :DD To už jsem já ale únavou (stálé nedospání z kánojí a fesťáku) nebyla schopná nic dělat, a tak jsem odešla spát do manželský postele s Renčou, která vstávala brzy na referenční zkoušky, aby mohla vozit autem svůj florbalovej tým na zápasy. A tak jsme se s René ještě před spaním chvíli bavily o všem možným.
Doslova pár kroků
Den šedesátý
Úterý si příliš nepamatuju, dopoledne jsem asi spala, chvíli jsem byla určitě na kompu. Něco jsem jistě obědvala. :DD Ne, fakt nevím. Naši chodili do práce a já se válela doma. A pak jsem jim možná vyprávěla konečně něco z kánojí. Možná mi taky ukazovali svoje fotky, těžko říct.
Každopádně jsme večer šli k Čepelkom a zůstali venku, bylo nás tam málo, protože Tom neodepsal, jestli přijde, a Danča byla na sokolským táboře. Něco mi říká, jako kdybych si dávala šopák k jídlu a jinak pila pivo. Pozdějc jsme se přesunuli dovnitř, Matty se mi smál, že neslyšim a já se zase smála Jendovi za ty jeho výstupy na fesťáku. :DD A potom nás, myslím, přišla svou návštěvou poctít i Ivča s Radouškem, asi zrovna druhý den nemuseli do práce.
No a domů to bylo doslova pár kroků, tentokrát i pro Máťu, protože jsme spali u nás, když už ten bratr byl pryč... 8)
Úterý si příliš nepamatuju, dopoledne jsem asi spala, chvíli jsem byla určitě na kompu. Něco jsem jistě obědvala. :DD Ne, fakt nevím. Naši chodili do práce a já se válela doma. A pak jsem jim možná vyprávěla konečně něco z kánojí. Možná mi taky ukazovali svoje fotky, těžko říct.
Každopádně jsme večer šli k Čepelkom a zůstali venku, bylo nás tam málo, protože Tom neodepsal, jestli přijde, a Danča byla na sokolským táboře. Něco mi říká, jako kdybych si dávala šopák k jídlu a jinak pila pivo. Pozdějc jsme se přesunuli dovnitř, Matty se mi smál, že neslyšim a já se zase smála Jendovi za ty jeho výstupy na fesťáku. :DD A potom nás, myslím, přišla svou návštěvou poctít i Ivča s Radouškem, asi zrovna druhý den nemuseli do práce.
No a domů to bylo doslova pár kroků, tentokrát i pro Máťu, protože jsme spali u nás, když už ten bratr byl pryč... 8)
Nejsem účastnicí českého rekordu
Den devětapadesátý
Bourání stanu, loučení. Bordel se nechává na místě, úklid neexistuje. Dostala jsem nabídku, že mě paní Králíčková vezme autem, a tak jsme na ni šli čekat na benzínku. Koupila jsem si ještě poslední ranní kávu a potom se šla podívat na denní tisk, co píšou. Byly tam nějaký články o fesťáku - a taky fotky, zjistila jsem, že vlastně nejsem účastnicí českého rekordu - nejvíce lidí na jedné fotce (?). U toho všeho hrálo z rádia New Soul, takže ho mám teď s tím ránem hodně spojený...
Přijela jsem domů a myslela si, že když nemůžu najít klíče, nebude problém zazvonit, a že mi bratr pustí bzučák a já projdu. A nahoře že mi otevře. Jenže zvoním a nikdo se neozývá. Dojde mi, že brácha asi před hodinou opustil Trutnov směr Praha - Černý Most a pokračuje v mých šlépějích v čtyřdenním pobytu u babičky. Tak jsem byla donucena ty klíče najít, abych se domů dostala.
Teď to mám trochu rozmazané, možná jsem šla do vany a už tady se to stalo - myla jsem si hlavu a do uší mi pronikla voda a v tom levém zpečetila můj osud na dalších cca 9 dní. Jsem totiž náchylná (asi po tátovi) na zalehlý uši, mám vyšší produkci mazu a stačí málo (např. prach na Bojišti), abych přestala slyšet a cítila uvnitř podivný tlak. Nuže po sprše, kdy jsem si ještě myslela, že mám v uších jen vodu, která brzy zase vykape, jsem šla spát. A asi jsem spala a spala, skoro do druhýho dne. (Možná ne, možná jsem koukala na televizi ještě chvíli, kdo ví.)
Bourání stanu, loučení. Bordel se nechává na místě, úklid neexistuje. Dostala jsem nabídku, že mě paní Králíčková vezme autem, a tak jsme na ni šli čekat na benzínku. Koupila jsem si ještě poslední ranní kávu a potom se šla podívat na denní tisk, co píšou. Byly tam nějaký články o fesťáku - a taky fotky, zjistila jsem, že vlastně nejsem účastnicí českého rekordu - nejvíce lidí na jedné fotce (?). U toho všeho hrálo z rádia New Soul, takže ho mám teď s tím ránem hodně spojený...
Přijela jsem domů a myslela si, že když nemůžu najít klíče, nebude problém zazvonit, a že mi bratr pustí bzučák a já projdu. A nahoře že mi otevře. Jenže zvoním a nikdo se neozývá. Dojde mi, že brácha asi před hodinou opustil Trutnov směr Praha - Černý Most a pokračuje v mých šlépějích v čtyřdenním pobytu u babičky. Tak jsem byla donucena ty klíče najít, abych se domů dostala.
Teď to mám trochu rozmazané, možná jsem šla do vany a už tady se to stalo - myla jsem si hlavu a do uší mi pronikla voda a v tom levém zpečetila můj osud na dalších cca 9 dní. Jsem totiž náchylná (asi po tátovi) na zalehlý uši, mám vyšší produkci mazu a stačí málo (např. prach na Bojišti), abych přestala slyšet a cítila uvnitř podivný tlak. Nuže po sprše, kdy jsem si ještě myslela, že mám v uších jen vodu, která brzy zase vykape, jsem šla spát. A asi jsem spala a spala, skoro do druhýho dne. (Možná ne, možná jsem koukala na televizi ještě chvíli, kdo ví.)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
