10 důvodů, proč slavit St. Patrick's Day

1. Zelená rocks! Kterýkoli odstín, barva (nejen letošního) jara. Já osobně jsem se dneska rozhodla dodržet patrickovskou etiketu, a to včetně veškerých detailů. ("To si snad děláš srandu, že máš i zelený kalhotky?!" "Nedělám. Když už se do něčeho pustím, tak pořádně.")
2. Kdo by nechtěl najít čtyřlístek? Každý potřebujeme trochu toho štěstí. Jasně, Patrickovým symbolem je sice trojlístek, ale tak jako tak máme smůlu. Letošní jaro-zima se rozhodla, že nám nedopřeje ani jeden. Takže si trojlístek můžeme z nudy zkusit leda tak vyrobit z papíru.
3. Irsko poetické ..aneb co více říci k natolik inspirativnímu prostředí, ke kterému se váží filmy jako P. S. Miluji tě nebo Once. (Snad jen "Take this sinking boat and point it home, we've still got time...")
4. Irsko dramatické ..nejslavnější homosexuální tvůrce divadelních her byl Ir. Víte kdo? No přece Oscar Wilde! Biografický film o něm je velmi autentický, ovšem když jsme ho sledovali před rokem v rámci angličtiny, klučičímu osazenstvu se jisté (věrohodné) scény poněkud příčily. Čím to?
5. LOTD ..LOTR je ohraný, zato Lord of the Dance válí. Bez Michaela Flatleyho už to sice není ono, ale přesto představení irských tanečníků v pardubické Duhové aréně bylo jedno z nejlepších, co jsem kdy viděla. Vážně to neznáte? Mojí nejoblíbenější scénou nechť ale nadále zůstane Stolen Kiss.
5. Drsná země, jemná whiskey. Samotná či s kolou, tullamorka nebo Jameson... Je to veskrze jedno - všechny řádně pohladí po duši a dostanou vás z každého splínu (věřte mi). Až budete v Irsku, nezapomeňte se jet podívat do jamesonovské palírny! Já tam teda ještě nebyla, ale při nejbližší příležitosti si to určitě nenechám ujít.
6. Zelené pokušení ..kromě whiskey existují na světě další "povzbuzovadla", tentokrát ani nekazí zelený nádech celého svátku. Odvážnější neodolají svodům slečny Mary Jane nebo rovnou kouzlu absinthové víly. Chudším (a možná neméně odvážným) poslouží stylově i mentolový pan Božkov.
7. Třiďte odpad ..aspoň na svatého Patrika, když je ten zelený den! Tzn. všechny zbylé lahve od whiskey či od piva donést k nejbližsímu zelenému kontejneru. To zase takový problém nebude, není-liž pravda?
8. Irský akcent ..na první poslech krejzi, na druhý lovli. Ajl kom bak lejtr, oukej?
9. Beer: Connecting People ..s Iry nás spojuje chuť pít. Že bychom byli vzdálení "popivní bratři"? Tekutina jako tekutina.
10. Let's Get the Party Started! A teď se zamyslete... Nikdy jste nezáviděli Barneymu nebo Tedovi, jak si bezvadně užili St. Patrick's Day? Koukněte rychle na 12. díl 3. série How I Met Your Mother a hurá do ulic! Když je možnost popít i ve středu a mít pro to pádný důvod, jen do toho. A pořádně to roztočte, protože pro dnešek máte přece zelenou!!!

Zdroj: http://englisheso.wikispaces.com/

Červenec: Část I. - Praha s prsty deště

ČÁST I. - PRAHA S PRSTY DEŠTĚ
(s laskavým svolením slečny Kaše)

* Krakonošem do Prahy a devítkou od Wilsoňáku ke kavárně Slavie.
* Slečna Kašová má na sobě splývavé letní šaty značky Reserved z příjemně vzdušného materiálu, zatímco já se peču v úzkých kalhotách značky Reactive z nepoddajné džínoviny.
* V Atmosféře si objednáváme dvě deci bílého vína několikrát po sobě a dál se již plavíme pod vlajkou kapitána Morgana.
* Heslo k WiFi je wwwatmoska.cz.
* K našemu stolu přichází velká skupina Angličanů, pouštíme je si sednout a náhradní místo nacházíme v blízkosti baru, kde si s námi začíná povídat jakýsi ztroskotanec, původem ze Slovenska, kterého vyhodili ze zaměstnání a on by přitom tak rád pracoval! Kolem krku měl klasický model sluchátek Koss Porta Pro a hulil údajně každý den už po dvacet let.
* Ze Smetanova nábřeží naše kroky vedly neomylně přes řeku Vltavu až na Petřín.
* Pohoda, klídek a tabáček taky... Jo, ta holka je prostě jako já!
* Burger King (Zličín): cheeseburger
* Léně jedno jídlo nestačí, čímž mi silně připomene některé nejmenované úpické kamarádky... :-X
* Prsty deště už i nám zaklepaly na rameno a spustil se liják.
* Po rozloučení na Zličíně metrem k babičce na Hůrku.
* Fascinující pohled z lodžie v pátém patře na deštěm zchlazené panelové sídliště z 80. let, na pražskou magistrálu v dálce blikající tisícem světýlek, na dětské minihřiště, kam nás babička s bráchou jako malé doslova vyháněla, a taky na letadla, která z nedaleké Ruzyně vzlétají co minutu a po krátké přehlídce nad Butovicemi zase zmizí stejně rychle, jako se objevila.
* Babička mi do 3 do rána vypráví o svých (i mých) předcích. A diskutujeme politickou situaci v zemi. A státní maturity.
* Druhý den v půl třetí čekám na Máťu před VŠE (jsem u té školy už popáté a zatím se mi ještě neokoukala! :D).
* Burger King II (Hlavní nádraží): whooper
* Staropramen u Potrefené husy za 31 korun!
* Veselá cesta vlakem domů, nečekané shledání s kamarády před Penny, 15 minut nemůžeme nastartovat, napínavá cesta na Krétu, kalíme (jak neobvyklé!).
* P. S. Možná přijde i zelená příšera...!

Světový den antikoncepce

Když jsem v pátek po šestý hodině ráno vstávala na tělák, měla jsem na stole od mámy vzkaz. Kromě obligátního "Vypnout topení" na něm stálo ještě připsané "Dnes je světový den antikoncepce :)". LOL. A tak jsem nevěděla, k čemu Danče dřív popřát. Jestli k tomuhle novému mezinárodnímu svátku, nebo k jejím obyčejným devatenáctým narozeninám. Samozřejmě to antikoncepce vyhrála, i když na tradiční "všechno nejlepší" se později dostalo taky.

Dopoledne se ve škole za velkých diskuzí, změn a všeobecného ruchu konečně rozhodla finální podoba našich maturantských stužek. A šerp. Jen mi ještě zbývá zavolat na bowling. A nám všem pozvat učitele. Jedinou anglinu jsme se neflákali, ale psali písemku, kde mě teda paranoidní paní učitelka dost naštvala, protože mi ji sebrala kvůli neoprávněnému podezření z opisování. A taky jsme se dozvěděli, že 26. 9. je skutečně nabitej den. Slaví se totiž i Evropský den jazyků.

A kromě již zmíněných Dančiných narozenin, jejichž oslava je plánovaná až na příští víkend k Jendovi, bylo nutné vzdát hold i těm dvěma svátkům ostatním, aby nepřišly zkrátka. A na to byl zase čas odpoledne. ^^ Stejně tak jako později na stolní hokej, nejdřív s Matějem, kdy jsem dokonce jednou vyhrála :DD, potom s bratrem na oficiální zápas v rámci rodinné ligy. :DDD A ten už jsem teda projela, ale zase jsme se celkem pobavili. (Viz. foto "větší než obvykle".)

V mobilním organizátoru se mi vyskytl přehršel různých poznámek k pátečnímu večeru. Jako tradičně od Čepelků, tentokrát za velmi zvláštních okolností odhalení (třeba mojí fotky s odporně hnědou negří klobásou *stud*...), bez jediného volného místa.
Jedna historka, mluvící za všechny ostatní: s Dančou jdeme na záchod, obě se zamkneme, já vylezu dřív. U umývadla se potkám s paní starostkou města Úpice, pozdravíme se. Ona zavadí o kliku Dančina záchoda, odkud se okamžitě ozve: "Nevotvírej mi, vole!" Starostka se začervená, je v rozpacích, zamumlá něco jako "Pardon, já nechtěla..." a zaleze do kabinky vedlejší. Já se před zrcadlem popadám smíchy za břicho, načež vyleze Danča a ještě nahlas houkne: "Cos to řikala?!" A tak ji už jen zatáhnu ven na zahrádku, kde se dozví, koho to vlastně nazvala volem. :DDD

V úplným závěru, kdy už všichni odešli a my zůstali v boxu poslední tři, nás čekalo překvapení. Teď nepočítám to zajímavé zjištění, kdy jsem přišla na to, že moje tričko má na jedné straně zvláštní spoj, zatímco na druhý ne. :DDD Ale někdo zapomněl zaplatit 2 piva a 2 medoviny :DD, takže pomalu přemýšlejte, komu to přišít... :D

Legenda k doprovodným fotografiím: 1. nápis na ceduli před naším barákem; 2. góóól aneb větší než obvykle...; 3. já v Jendově čepici :D

Protože prázdniny skončily

Den čtyřiašedesátý

Kéž by den poslední, čtyřiašedesátý, mohl být popsán nějak zajímavě. Jenže nebude. Přijeli jsme od Sama domů, pak jsem asi nějakou dobu spala, byla na počítači, jedla, četla (to poslední spíš s otazníkem :D). Ale hlavně jsem byla hrozně smutná. Protože prázdniny skončily. A protože jsem mermomocí nechtěla spadnout znovu do spárů všedního života. Nicméně, tenhle zápis (abych měla prázdniny úplně kompletní, na což jsem už teď hrdá, a abych konečně mohla zapisovat i zajímavosti z víkendů a spol., na což se zase těším :))) píšu 23. 9. a vím, že zas tak jsem se obávat nemusela... ^^ K hezkýmu zakončení prázdnin jsem se ale rozhodla sem nahodit pár fotek, co tu třeba ani nebyly, ať z července nebo ze srpna (pokusím se napsat krátkej popisek, ze kdy to je, kterej uvidíte při podržení myši). Prostě jen tak, na ten závěr, v upomínku a pro vlastní nostalgii. :PP A teď už see ya ve školním roce!!

Bezohlední sobci

Den čtyřiašedesátý

Předposlední den prázdnin začal zvláštně. Obědvali jsme na Kvíčale u How I Met Your Mother, u dílu, kde Lily kreslila Barneyho, protože jsem ho už tak dlouho chtěla vidět znovu. Je to výborná epizoda. :)) No a znenadání, za tři minuty dvanáct, se ve dveřích objevil Jenda, že už jedeme. Jakože na ty skoky do vody do Božanova. Jenže my ještě neměli dojedýno, nepočítali jsme s tím, že tam bude tak brzy. A on se najednou naštval a odjel zase zpátky domů. :D A tak jsme dobu nevěděli, co to znamená, jestli jako nejedeme nikam nebo co... :DD

I zželelo se matce milých dítek, duše její se vrátila. :D Takže jsme nakonec odjeli. Nejdřív do Malejch, čekali jsme tam na Mattyho. A pak zase ne. A tak jsme jeli sami, docela zábavně, trochu nebezpečně a bez stabilizátoru. A možná jsem se i bála, protože mě strašili, že jim nevadí umřít. A bylo jim jedno, že já mam před sebou slibnou kariéru a cestu kolem světa, pche!! :P Akce jako taková to byla fajn, moderátor na křesle plovoucím po vodě měl šíleně ujetý kecy. :DD Akorát teda na pivo (a ještě k tomu Primátor :P) se stála neskutečně dlouhá fronta... No nic, odpoledne skončilo a vraceli jsme se přes benzínku, tentokrát bez bloudění, domů. Vlastně domů ani ne, spíš rovnou k Samovi.

A to byla taky vážně zajímavá sešlost, takhle na závěr prázdnin. (Něco málo z foťáku mobilovýho pro dokreslení atmosféry najdete na konci příspěvku... 8) Prosím povšimněte si především shodných výrazů obou "pánů" na poslední fotce :DD) Jinak dvě hudební scény jako na fesťáku, obě tak trochu alternativní, já si dala shocka a měla zase spousty energie, takže jsem si tuhle fázi s kloboukama a Lollipop mohla dostatečně vychutnat a neusínala jako vždycky, naštěstí. :DD Někde snad kolem půl třetí (vůbec nevím) ale nastal zlom (možná jsem radši měla usnout :D), protože určitá skupinka manipulátorů vymyslela další plán: jít na hrad. Zpočátku jsem byla proti, ale zbyla bych skoro sama u Sama (lol) doma... Jenže jsem to možná měla radši podstoupit. Cestou mi byla totiž propálena bunda (nebudu práskač, takže se nedozvíte, kdo za to může, pokud to nevíte... :DD), když jsem zakopla a spadla (a to jsem ještě nevěděla, že tohle je ta dobrá cesta!). Taky jsme v úplný tmě přelejzali ňákej strom a kluci si dělali ohromnou srandu z toho, že se já, Zuza a Káťa bojíme. No to jo teda. 8) Stejnak jsme na tom Vízmburku dlouho nepobyli, ale aspoň jsem načerpala inspiraci k pozdějšímu provázení turistů hradem... :D Cesta dolů mě ale absolutně vytočila, na to nikdy nezapomenu, jak jsem volala za všema ostatníma, že jsou to bezohlední sobci, idioti, kreténi, sráči a nevim co všechno další. :DDDD Ale tak teď už je to za náma, tak nevadí, no. :P Akorát mi na malíček spadnul kámen, což mě bolelo ještě týden - a bála jsem se, že jsem si zašpinila poslední čistý kalhoty, co jsem si mohla vzít do školy... Jenže kdepak, bílej pískovec je holt nekvalitní, a tak šel jen oklepat. ;)) (Když jsem si pak ale v září za bílýho dne prohlížela tu stráň dolů, znovu se to ve mně probudilo, chápu své rozhořčení!! :D)